Základní informace
Titul CZSlovenské písně
Podtitul CZ30 písní ve dvou řadách
Titul ENSlovak Songs
Podtitul EN30 songs in two sets
Titul DESlowakische Volkslieder
Podtitul DE30 Lieder in zwei Reihen
KategorieVokální hudba
PodkategoriePísně s doprovodem klavíru
Halbreichovo číslo126
Autor textu/libreta - Lidový text, Folk lyrics
Části (věty)1. Máť moja, máť moja; 2. Ej horo, horo, zelená horo; 3. Hore, hájom, dolu, hájom; 4. Povedz, že ma povedz; 5. Čo robíš Hanka?; 6. Od Oravy dašt ide; 7. Povedz mi, môj nejmilejší; 8. Ještě jednu sestru mám; 9. Mala som já rukávce; 10. Vysoko zornička; 11. Ej, poznat, je to poznat; 12. Oženil som sa já; 13. Zjedzte ma, vlčky; 14. Stojí dievča u šentyša; 15. Hore Hronom, dolu Hronom; 16. Trenčianskej kasárny; 17. Bože, bože, čo mám robit; 18. Hanuljenka, Hanuljenka; 19. Čí sa to ovečky; 20. Chlapovi je dobre; 21. Never, že mu never; 22. Kopala studěnku; 23. Sedmdesať sukeň mala; 24. Ej luka luka; 25. Ej mal som frajerku; 26. Holubienka bielá; 27. Zpoza čiernej hory; 28. Povidajú ludé; 29. Budzil, som sa, budzil; 30. Dievča z Bielej hory
Nástrojové obsazeníV Pf
Původ
Místo kompozicePraha
Rok dokončení1920
Započetí kompozice1920
Dokončení kompozice1920
Premiéra
Interpret Martinů, Bohuslav
Samohrdová, K.
Datum premiéry08.09.1920
Místo premiéryPolička
Uložení autografu
Vlastník prameneČeský rozhlas
Copyright
CopyrightSchott Music
CopyrightSchott Music GmbH & Co., Mohuč
Odkaz na prodejcekoupit
Vydání
Panton, Praha, 1970
Signatura IBM: 1004
Specifikace vydání: 1. vydání
Detaily tohoto vydání
Panton, Praha, 2004
Signatura IBM: 1004a-b
Specifikace vydání: reedice původního vydání z roku 1970
Detaily tohoto vydání
Prameny
Vazby Související písemnosti
Dokumenty v Knihovně
Poznámka • 30 písní ve dvou řadách, harmonizace B. Martinů.
• Vydáno jako "Nové slovenské písně" ("The New Slovak Songs" / "Neue slowakische Volkslieder").
O skladbě

Takřka celé léto 1920 strávil Martinů s přáteli na Slovensku, odkud 21. července poslal tatínkovi pohlednici s informací, že „dnes jede již z hor do vesnic" a „už má písničky." Tato poznámka se vztahuje ke sběru lidových písní, které vzápětí upravil pro zpěv a klavír. (Nebylo to mimochodem skladatelovo první setkání se slovenskou lidovou hudbou, již před 1. světovou válkou vznikla blíže nedatovaná píseň na slovenský lidový text Svitaj, Bože, svitaj, H 76, která se dochovala jen ve formě neúplně vypracované skici, ze které skladbu zrekonstruoval klavírista Giorgio Koukl.) Harmonizaci písní dokončil Martinů patrně ještě v srpnu a již 8. září 1920 provedl výběr z nich pod názvem Slovanské písně" v Městském divadle v Poličce na koncertu Mladé československé sociální demokracie v Poličce (...) na rozloučenou se svým členem virtuosem panem Boh. Martinů." Zpěvní part přednesla podle programu jistá Kam. Samohrdová. V případě sbírky třiceti slovenských písní nejde o autorské dílo Bohuslava Martinů a skladatel sám je tak nikdy neoznačil. Zavádějící název Nové slovenské písně", pod kterým jsou uváděny v odborné literatuře, jim dal až editor prvního vydání v roce 1970. V díle Bohuslava Martinů tvoří písně velmi různorodou skupinu. Většina z nich pochází ze skladatelova raného období, ve kterém teprve hledal svůj vlastní výraz. Inspirace českou a moravskou lidovou hudbou prostupuje celou tvorbou Bohuslava Martinů. V této souvislosti je však nutné zdůraznit, že dosud přežívající mýtus o skladateli obklopeném v dětství lidovou hudbou, která ho celoživotně ovlivnila, je dnes již jen těžko udržitelný. Martinů znal lidové písně prakticky výhradně z tištěných sbírek, kromě těch Janáčkových a Bartošových především ze sbírek Karla Jaromíra Erbena, Františka Bartoše a Františka Sušila, ale také z časopisu Český lid a z etnografických publikací Čeňka Zíbrta. Svůj názor na lidovou hudbu vyjádřil Martinů i písemně, např. v textu věnovaném v polovině 20. let jazzu a jeho užití ve vážné hudbě: „Myslím často na úžasně pregnantní rytmus našich slovanských písní, na písně slovenské, na jejich charakteristický rytmický doprovod nástrojový a zdá se mi, že není nám třeba se uchylovat k džezbendu.” Ještě výrazněji to později Martinů formuloval ve své Autobiografii z roku 1945, psané ve třetí osobě. V ní zdůraznil, že se „po uplynutí epoch Half-Time vrací náhle k českému projevu, a sice přímo k folklóru. [...] Opouští zdánlivě univerzální názor, aby se těsně přiblížil lidovému českému cítění [...] a tvoří novou jednoduchou, takřka národní píseň, beze všech příkras orchestrálních, bez všech komplikací moderní hudby, prostředky obyčejnými hudbu, jež navazuje přímo na českou klasickou produkci.“ 

Aleš Březina, Martinů Revue, 3/2020

« předchozí
ID 124 (záznam 1 / 0)
další »