| Poznámka | Český obchodník a továrník společnosti SIGMA a SIAMEC
Ladislav Smička. František Sigmund (příslušník 3. generace rodu Sigmundů). Obecní zpravodaj obce Lutín, roč. 18, č. 82 a 83:
Narodil se 28. 2. 1901 v Lutíně č.p. 68 (ulice U Parku) jako prostřední ze tří synů rodičům Janu (1869–1936) a Cecílii (1871–1959) Sigmundovým. Jeho bratry byli Jan (1865–1942, inženýr, popraven nacisty) a Miroslav (1907–2004, inženýr).
Dětství a rané mládí prožil u svých rodičů v Lutíně. Stejně jako otec a bratři byl i František nadán podnikatelským duchem a talentem. Navíc byl obdařen přátelskou a společenskou povahou, snadno navazoval kontakty, byl důvěryhodným a vyhledávaným společníkem. To vše mu podstatně napomáhalo v obchodních vztazích, při projednávání složitých obchodních případů s průmyslníky, a co víc s ústředními státními orgány a institucemi. A to nejen doma, ale i v zahraničí. Jeho hlavním profesním posláním bylo vybudování a řízení Sigmundovy filiální a reprezentační kanceláře v Praze. Tuto úlohu zvládl skvěle. Druhým důležitým úkolem Františka Sigmunda bylo zbudování nového závodu SIAMEC ve Francii (Nevers v Burgundsku), který měl zásobovat Francii ochrannými pláštěnkami před bojovými chemickými látkami. Byl generálním ředitelem této firmy a svou kancelář měl v Paříži. /foto: Jitka Patersenová Ing. Vladimír Šána Londýn/ František Sigmund při 75. narozeninách (1976) V roce 1937 vyhráli Sigmundové soutěž na dodávku dvou milionů kusů pláštěnek, vypsanou francouzskou vládou, a tento nesmírně složitý úkol se jim také podařilo splnit. Bohužel kapitulace Francie v červnu 1940 již nemohla přinést využití tohoto vojenského materiálu proti Německu. Zahraniční odbojová činnost proti nacistickému Německu byla pro Františka Sigmunda dalším životním posláním. Byl k ní mimo jiné také zmocněn, jako člen rodiny v zahraničí, svým bratrem ing. Janem Sigmundem, tehdy šéfem lutínských podniků. Šlo zejména o kontakt na Sigmundovu bělehradskou kancelář v Jugoslávii. Jednalo se o pomoc finanční a materiálovou (stroje, zařízení), ale také o spojení informační a organizační. Pomoc Sigmundů se odhaduje na miliony liber sterlingů. Je třeba připomenout a ocenit také Františkovy styky s českými umělci, žijícími v té době v Paříži. Byli to například skladatel Bohuslav Martinů, výtvarníci Antonín Pelc a Rudolf Kundera, novináři Egon Hostovský a Jiří Mucha (syn malíře Alfonse Muchy) a také klavíristka, dirigentka a skladatelka Vítězslava Kaprálová. František Sigmund tedy sehrával také v tom nejlepším smyslu slova roli mecenáše mladých a talentovaných českých umělců.
Tlak německých vojsk a následná kapitulace Francie znamenaly pro Františka Sigmunda nutný odchod z Francie. Od března 1940 až do konce války žil v USA. Po krátkém pobytu u bratra Miroslava v Anglii se vrátil v roce 1946 do Francie a věnoval se podnikání v oboru drobného zavlažovacího zařízení. Manželka Věra (1908–1980) neunikla jako žena jednoho ze Sigmundů pozornosti gestapa a v protektorátu si prožila peklo. Byla vězněna v Terezíně, v Brně a nakonec skončila po řadě rodinných intervencí v internačním táboře ve Svatobořicích. Domů se vrátila s podlomeným zdravím. Po její smrti se František znovu oženil se švýcarskou občankou Yvonne Mauerovou (nar. 1923). 30. prosince 1989 František Sigmund v Paříži umírá.
Čtení o významné osobnosti rodiny Sigmundů by ještě nebylo úplné bez několika poznámek o jeho dvou synech. Starší Milan (1927–1965) přesídlil po sňatku se ženou ze středoamerické Nikaraguy do její vlasti, kde se snažil uchytit jako výrobce zavlažovacích zařízení, později chovatel vepřů a nakonec pěstitel kávy. Jeho podnikání však nebylo úspěšné. Zemřel za víceméně neujasněných okolností (mozková mrtvice) a sama jeho francouzská rodina měla obrovské potíže dovědět se něco víc. Milan po sobě zanechal dvě dcery, které dnes žijí ve Španělsku. Mladší Jan (Jean, nar. 1929) žije ve městě Bures sur Yvette ve Francii a jako jediný Sigmund dál obchoduje se závlahovým zařízením. V důsledku zdravotních potíží však postupně přenechává řízení firmy mladé generaci. Má tři dospělé děti – dvě dcery a syna. Vyprávění o Františku Sigmundovi skončíme trochu úsměvně. Na „hladovém kameni“ v Děčíně, který se vynořuje z Labe v suchých (hladových) letech, je vytesán nápis „Neplač, holka, nenaříkej, když je sucho, pole stříkej“ a podpis „Sigmund“. Z pamětních záznamů víme, že to vše zařídil František. Byl to v tu dobu jen vtipný počin, nebo promyšlený reklamní slogan, vyzdvihující firmu i Lutín samotný? |