[Paříž] 21./V. Neděle poledne. [1939]

Drazí,        

právě doŝel telegram[1] a píšu v rychlosti poŝlu avionem[2] že to dostanete co nejdříve. Současně zasílám telegram.[3] Jsem z toho tolik neŝťastný a nevím jak by bylo nejlépe se rozhodnouti to víte že bych přijel okamžitě ještě dnes odpoledne a víte také jak rád bych přijel a jak mi zde bude než dostanu od Vás zprávy. Ale podle vŝech informací jež tu máme bych se už nedostal potom zpátky, oni odeberou na hranicích pasy a tím už je potom nemožné odjeti a také nevím zdali by mě už tam nezadrželi hned na hranicích, vŝichni kdož přijíždějí z Francie jsou podezřelí a tak ani nevím kdy bych se domu dostal a dostal li bych se tam vůbec. Ta zpráva mě tak rozrušila že ani dobře teď si myŝlenky nemohu dáti dohromady, snad přece až se uklidním a rozmyslím jinak a přijedu až to už dopadne jak chce tak bych zatelegrafoval znovu ale pro teď myslím že je to pro mě riskátní a snad mi to nebudete vykládat za zlé to víte že bych za jiných okolností už byl ve vlaku a že taky budu míti trpké chvilky a sám si to vyčítati Jsou to tak hrozné poměry že už z toho jsme vŝichni nemocní. Pozdravuji Vás mnoho a maminku líbám ať se na mne proto nezlobí, vždyť ví že bych už teď nejraději byl u ní a potěŝili bychom se vŝichni ale skutečně nevím zdali bych se tam vůbec dostal a zpět už bych rozhodně se asi vrátit nemohl, i kdybych si odsud vyžádal vŝelijaké dokumenty. Vzpomínám na Vás a je mi tolik smutno a doufám jenom že se  

maminka zase uzdraví a že bude vŝechno lepší a že i ve světě a u nás se vŝechno srovná a že se zase sejdeme,[4] snad ani to tak dlouho trvat nebude.

Moc Vás zdravím a myslím na Vás v každé chvilce a Charlotta[5] také, taky bych nevěděl co s ní počít zdali by přijela za mnou. Jsou to otázky těžké:

Zdravíme Vás a napíŝi jeŝtě kdybych se rozhodl přijet.

Maminku líbám a zdravím a jsem s ní stále.

Váš Bohouš.     

Ma chère Marienka.

Nous voudrions tellement être près de vous, pendant la maladie de Mammy, j’aurais bien voulu vous aider, car vous devez être bien fatiguée, nous espérons que vous avez près de vous Fanuš et Jindrička. Ne m’en voulez pas si je ne vous ai pas beaucoup écrit tous ces temps-ci, mais j’ai beaucoup travaillé, Bohus a dû vous le dire. Ma chère Marienka, bon courage, notre pensée est souvent vers vous, je souhaite de tout cœur que Mammy guérisse bien vite. Je vous embrasse bien affectueusement tous.

            Votre Charlotte

[PŘEKLAD]

Moje milá Marienko.[6]

Tolik bychom chtěli být u Vás, když je teď mammy nemocná, moc ráda bych Vám pomáhala, vždyť už musíte být velice unavená, doufáme, že tam s Vámi je Fanouš[7] i Jindřiška.[8] Nezlobte se na mě, že jsem Vám poslední dobou moc nepsala, ale měla jsem spoustu práce, Bohuš se Vám o tom určitě zmiňoval.[9] Mnoho odvahy, moje milá Marienko, v myšlenkách jsme často při Vás, z celého srdce si přeji, aby se mammy rychle uzdravila. Vroucně Vás všechny líbám.

Vaše Charlotte

[1] BM reaguje na zprávu o zhoršeném zdravotním stavu své matky Karoliny Martinů (1855-1944).

[2] Leteckou poštou.

[3] Zmiňovaný telegram má signaturu PBM Kr 270.

[4] Domů do Poličky ani do Československa se BM už nikdy za svého života nepodíval.

[5] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.

[6] Marie Martinů (1882-1959), sestra BM.

[7] František Martinů (1880-1958), bratr BM.

[8] Jindřiška Martinů, roz. Palečková (1882-1965), manželka Františka Martinů.

[9] V dopise rodině do Poličky ze dne 30. 3. 1939 (PBM Kr 265) BM uvádí: „Charlotte také pracuje hodně, našla si takovou konfekci a tak celý den ŝije […].“