[Paříž] Pondělí 3. III. [19]39.

Drazí,   

odpovídám ihned na Vaše oba dopisy, abyste si nedělali zase nové a zbytečné starosti už předem než se něco rozhodne. S tou Amerikou to je prozatím jenom nápad pro případ že by šlo všechno jeŝtě hůře než teď[1] a že by mě tam i případně potřebovali ku propagaci hudby ale to je vŝechno jeŝtě moc nejasné, nevím co K. psala domu ale ono to není tak lehké se tam dostat, [2] to tam člověk musí míti už nějaké místo nebo zaměstnání nebo pozvání jinak se nedostane vůbec visum pro pas a oni tam kdekoho nepustí. To je jenom plán který by se mohl provest kdyby se situace prodloužila a zhoršila, já bych sám také nemohl takovou zodpovědnost na sebe vzíti bez svolení rodičů no a zkrátka to jsou vŝe jenom plány, také kvůli existenci, to víte zde se toho moc nevydělá a s tou Prahou to je také teď komplikované.[3] Já bych se stále jeŝtě mohl vrátit a jistě bych místo dostal a jiné než na konservatoři a dobré, přece teď mě mohou a budou moc potřebovati a i s tou konservatoří to je stále dle zpráv na dobré cestě ale to je těžké rozhodnutí, nevím zdali bych mohl za těchto podmínek pracovati sám a jistě bych byl po svém dlouhém pobytu ve Francii poněkud podezřelý a tak se nemohu rozhodnouti, to jest spíŝe bych raději zůstal zde, přece jenom jsem volný a kdo ví jak to vŝe jeŝtě dopadne, teď se to mění každý den je to jiné, prozatím bych tu jeŝtě dost dlouho mohl vydržeti ale přes to jsem do A. psal co by se tam dalo dělat, zdali by se něco našlo aby tam člověk mohl vydržeti. [4]  Pro sl. K.[5] je to to samé, má velký talent  

a kdo ví jak by mohla žíti teď doma, a po dobu co je zde na to stipendium[6] se o ni starám, je zdravá nemusí si tam dělati starosti[7] a co se týče toho plánu s ní to je vŝechno ve hvězdách myslím že spíše psala domu[8] že je tím trochu polekala, to chápu že mají starosti. Ale vy si nic neberte do hlavy a žijte si pokud to lze klidně, zásobte se potravinami které jdou schovat a co se mě týče tedy buďte ubezpečeni že bych Vám napsal sám o to co chci dělati ale až by se skutečně o něco positívně jednalo, prozatím je vŝechno v mlhách a nelze o ničem rozhodovati a tak Vám jenom mohu říci abyste vyčkali klidně až co čas a osud přinese, vždyť i když bychom jeli do A. tak to není na věčnost a zatím jak Vám píŝu se otázka ani neklade, vždyť to by také stálo mnoho peněz které nemám a tam také dosud nic nemám ani zprávy. Tak se jenom šetřte a ani nemyslete co bude teď jsme vŝichni v stejné situaci, možná že i do té Prahy se budu moci vrátiti, pro Charlottu[9] by to bylo ovŝem jeŝtě těžší tento návrat, jako pro Francouzku, ale to je vŝechno ve hvězdách a co se má státi to se stane ať děláme co chceme. Nemějte starosti, to víte že vŝechno rozvážím co by bylo nejlépe podniknouti pro nás vŝechny tak jenom buďte klidné a maminka[10] ať se ŝetří a nestarejte se co se děje ve světě na tom nic změnit nemůžete a snad nás Pán Bůh tak nadobro neopustí a shledáme se třeba dříve než si sami myslíme.[11] Maminku moc zdravím a přeji hodně zdraví a hlavně si nedělejte starosti zbytečně a počkejte co Vám napíŝu já sám.

Srdečně Váš Bohouš.   

Když pošlete trochu tlustějŝí psaní, tak to obyčejně rozpečetí, dívají se zdali se v obálce neposílají peníze, tak do psaní nic nevkládejte.

[1] Do amerického exilu, který započal 31. 3. 1941 v přístavu Hoboken v New Jersey (Mihule 2002, s. 589), byli nakonec manželé Martinů okolnostmi přinuceni se odebrat.

[2] Vítězslava Kaprálová (1915-1940), česká hudební skladatelka a dirigentka, žákyně a důvěrná přítelkyně BM. V té době rovněž uvažovala o exilu v USA, avšak na rozdíl od BM tento záměr nikdy nerealizovala. Zemřela 16. 6. 1940 v Montpellier. Ve svých dopisech rodičům posílaných z Paříže od svého příjezdu (začátek ledna 1939) se však žádné úvahy ani zmínky o odjezdu do Ameriky neobjevují (Hartl 2015, s 199-222). Nacházejí se však v dopisech BM rodině do Poličky ze dne 31. 10. 1938 (PBM Kr 255) a 12. 11. 1938 (PBM Kr 256).

[3] V této době již BM mnoho nespoléhá na to, že by mohl nastoupit na místo Vítězslava Nováka (1870-1949), který jako profesor v mistrovské škole Pražské konzervatoře působil do roku 1939.

[4] Do Ameriky, tj. do Spojených států amerických. V té době BM čile korespondoval se Samuelem Dushkinem (1891-1976), americkým houslistou, skladatelem a pedagogem, s Elisabeth Sprague Coolidge (1864-1953), americkou pianistkou a mecenáškou a s Milošem Šafránkem (1894-1982), českým diplomatem, státním úředníkem a přítel BM, který v té době již se svou manželkou Germaine Leroux (1906-1979), francouzskou klavírní virtuoskou, v USA pobýval (PBM Kr 261).

[5] Vítězslava Kaprálová.

[6] Studijní pobyt V. Kaprálové v Paříži od začátku ledna 1939 byl financován stipendiem Ministerstva zahraničních věcí ČSR.

[7] V dopisech rodičům ze dne 6. 2. 1939 V. Kaprálová z Paříže sděluje, že prodělala chřipku (Hartl 2015, s. 213).

[8] Tzn. svým rodičům Václavu Kaprálovi (1889-1947), českému hudebnímu skladateli, klavíristovi, sbormistru a pedagogovi a jeho manželce Viktorií Kaprálové (1890-1973), učitelce zpěvu.

[9] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.

[10] Karolina Martinů (1855-1944), matka BM.

[11] Domů do Poličky, do Prahy ani do Československa se BM už nikdy za svého života nepodíval, s maminkou ani se sestrou už se nikdy nesešel.