[Paříž] 12/11 1938.

Drazí,

nechápu proč si stále přiděláváte starostí jako by těch co už máme bylo málo.[1] Co pak teď někdo může mluviti o zabezpečení pro budoucnost, kdo ví jak to vŝechno ještě dopadne a to že bych měl místo to teď také není žádná jistota, bůh ví co bude a přece se neztratím. Samozřejmě že se budu hlásit o svoje právo v Praze a jsem jist že tam nebudou překážky možná že to půjde i lépe než dříve, jsou teď určité reformy které se teď dělají, přece nesmíte zapomenouti, že nemáme tolik lidí jako já, kteří mohou docela dobře representovati v cizině a buďte ujiŝtěni že o tom v Praze dobře vědí a že jakmile jednou se přihlásím docela otevřeně se svojí žádostí že se budou muset o to starat i když by to nebylo zrovna to místo na konservatoři, nebude to teď tak lehké se dostat pro někoho kam nepatří a případ s K.[2] mi bude jeŝtě moc platný, protože se vŝeobecně odsoudilo a mají vůči mě hodně zlé svědomí. [3] Tak to už teď vypustte z hlavy, víte dobře že teď se nedá dělat vůbec nic, jsou jiné starosti a dokud se to neuklidní tak nelze nic podniknout. Z Prahy mám pro sebe zprávy dobré a myslím že to bude teď pro mne daleko lehčí ale okamžitě by bylo zbytečno něco podnikat a tak si jenom děláte starosti, které nejsou nic platné a nic nepomohou tak to je zbytečné. O té Americe jsem to psal jenom tak buďte ujiŝtěni že bych se tam uživil lépe než u nás ale to je pro případ že by se poměry zhoršily na tolik že by tady neŝlo dýchat ale všichni doufáme že to tak nedopadne a že bude trochu klid pro práci.[4]

Vzpomínali jsme na Vás na maminčin svátek[5]

To se dalo předvídat že nebude nálada na dělání návštěv. Já bych rád věděl jak je to doopravdy s Poličkou, vždyť už to musí býti definitivně rozhodnuto a hranice stanovena, co vlastně si nechali? Vy jste určitě mimo ohrožené pásmo? To mi snad můžete napsat, to není žádné prozrazování. Od té sl. K. to bylo moc hezké že Vás pozvala, poděkoval jsem jim dopisem jsou v Brně. [6] Jinak není nic zvláště nového. Jenom Ž.[7] mě stále bombarduje korespondenčními lístky které posílám stále zpět, což ji nevadí, byla prý u Jindřišky.[8]

Moc Vás zdravím Váš

Bohouš.

Chères Mammy et Marienka

Merci beaucoup, ma chère Marienka, pour vos souhaits et vos bonnes pensées, croyez de notre côté, nous n’avons pas cessé une seule minute de penser à vous, pendant cette tragique époque. Je ne saurais vous dire à quel point je suis malheureuse d’avoir vu se dérouler tous ces pénibles événements pour votre pays, et je partage votre tristesse, car vous le savez, je suis de tout cœur avec vous, mais aussi, étant Française, j’ai bien honte pour mon pays mais, ma chère Marienka, il ne faut pas désespérer, il n’est pas possible que le mauvais côté doit toujours triompher, j’espère bien qu’un jour les honnêtes gens auront leur revanche un jour. Je vous souhaite à toutes deux une bonne santé, pour nous ça va assez bien. Je vais recommencer à travailler. Ma chère Mammy et chère Marienka, je vous quitte en vous assurant de mon affection bien sincère et je vous embrasse de tout cœur. Votre Karlicka. (Je deviens Tchèque.)

[PŘEKLAD]

Milá mammy[9] a milá Marienko[10]

Moc děkuji, moje milá Marienko, za Vaše přání[11] a pozdravy, věřte, že my jsme během toho tragického údobí na Vás nepřestali myslet ani na jedinou minutu. Ani Vám nemohu vypovědět, do jaké míry jsem nešťastná při pohledu na všechny ty strastiplné události, které se odehrály ve Vaší zemi, a sdílím Váš smutek, víte, celým srdcem jsem totiž při vás, ale zároveň se, protože jsem Francouzka, stydím za svoji zemi, ovšem, moje milá Marienko, člověk nesmí propadat beznaději, ono není možné, aby ta špatná strana měla stále navrch, pevně doufám, že se čestní lidé jednoho dne dočkají odplaty. Oběma Vám přeji pevné zdraví, pokud jde o nás, jsme na tom docela dobře. Já začnu opět pracovat. Budu končit, milá mammy a milá Marienko, co nejsrdečněji Vás pozdravuji a posílám Vám vroucí políbení. Vaše Karlička. (Stává se ze mne Češka.)

[1] Bezprostředně po podepsání Mnichovské dohody začala německá vojska obsazovat Sudety. 6. 10. 1938 byla „omylem“ zabrána i Polička, přestože ležela na českém území. 12. 10. 1938 v reakci na protest představitelů města sice německá armáda vyklidila vnitřní část města, okupace jeho okrajových částí trvala ještě měsíc.

[2] Jaroslav Křička (1882-1969), český hudební skladatel a pedagog.

[3] BM po neúspěšném usilování získat profesorské místo v mistrovské škole Pražské konzervatoře (na uvolněné místo po Josefu Sukovi nastoupil na podzim 1936 Jaroslav Křička) v této aktivitě neustává. BM spoléhá na to, že by mohl nastoupit na místo Vítězslava Nováka (1870-1949), který jako profesor v mistrovské škole působil do roku 1939. Bohužel v budoucích letech se mu rozplynula i tato naděje a to z důvodu okupace Československa v březnu 1939.

[4] V dopise BM domů do Poličky ze dne 30. 10. 1938 (PBM Kr 255) se objevila první předzvěst jeho budoucího amerického exilu, který započal 31. 3. 1941 v přístavu Hoboken v New Jersey (Mihule 2002, s. 589).

[5] Karolina Martinů (1855-1944), matka BM slavila své jmeniny 4. listopadu.

[6] Vítězslava Kaprálová (1915-1940), česká hudební skladatelka a dirigentka, žákyně a důvěrná přítelkyně BM. V dopise BM V. Kaprálové odeslaném z Paříže 11. 11. 1938 BM děkuje za nabídku pobytu pro jeho matku a sestru ve Třech Studních (dopis uložen v Moravském zemském muzeu v Brně, signatura v IBM KapV 1938-11-11).

[7] Olga Žalmanová, přítelkyně BM a jeho ctitelka z Pardubic. Její dosud nezpracovaná korespondence s BM a jeho rodinou v Poličce se nachází v soukromém archivu Jaroslava Mihuleho.

[8] Jindřiška Martinů rozená Palečková (1882-1965), manželka Bohuslavova bratra Františka Martinů (1880-1958), švagrová BM.

[9] Karolina Martinů (1855-1944), matka BM.

[10] Marie Martinů (1882-1959), sestra BM.

[11] Charlotte Martinů (1894-1978) slavila své jmeniny 4. listopadu.