[Vieux Moulin] 4. srpen 1938.

Drazí

tak už jsem zase ve Vieux Moulin,[1] dost jsem se už najezdil a tak teď si odpočinu. Charlotte[2] měla radost už se jí také stýskalo přes to že měla hodně práce s domečkem natírala okna a dveře a všechno je čisté a v pořádku a zahrádka moc pěkná, plno květin a je tu horko tak celý den jsem v plavkách. Když jsem jel tak jsem musel čekat ve Svitavech až do 6 hodin takže jsem přijel až v 9. do Prahy, spal jsem u p. Honzla.[3] V sobotu[4] jsem byl u té paní Aranyi, cvičili jsme koncert,[5] moc se jí to líbí a zdrželi mne přes neděli, byli jsme se koupat na Barandově, měl jsem se u nich moc dobře a počítali že se u nich zdržím déle. Ale už jsem to nemohl pořád protahovati a v pondělí ráno jsem odejel[6] cesta byla příjemná, bylo trochu pod mrakem přes Německo a tak to jeŝtě ušlo, byl jsem celou cestu sám v kupé, jen v Německu přišla nějaká starŝí dáma Rumunka, mluvila francouzsky, tak jsme se bavili a cesta utekla pak jsem celou noc pěkně spal a ráno v 7 už jsem byl v Paříži. Ale tam bylo nemožné vedro ani dýchati se nedalo, tak jsem si spakoval knihy a notový papír a odpoledne jsem odejel, bylo ve vlaku takové vedro že jsem ihned usnul a skoro bych byl přejel. Charlottka už čekala a měla velkou radost také z dárků a připíše také sama. Zde je velký klid a tak si teď pěkně měsíc odpočinu. Doufám že u Vás je všechno v pořádku, maminka[7] ať se šetří a hodně si odpočne dokud je pěkné leto a

aby užila také trochu zahrádky. Piŝte mi na adresu B. M. à Vieux Moulin – Oise – France. Moc Vás pozdravuji a těším se také na dopis od Vás co je u Vás nového a zdali se Fanouš[8] už vrátil. Moc zdravím Váš

Bohouš.  

Přikládám dopis sl. Wandě,[9] pošlete ji to, a dejte jej do obálky.

Ma chère Marienka

Merci de votre aimable lettre, Bohus m’a raconté combien la maladie de Mammy était grave et je comprends combien vous avez été alarmée, je sais combien vous vous dépensez pour Mammy, mais j’espère bien que plus tard vous pourrez jouir auprès de nous un peu de la vie. Comme vous devez le penser, je suis heureuse du retour de Bohus, il remplit tellement ma vie, que sans lui rien n’existe pour moi, mais vous savez à l’avenir nous nous arrangerons pour ne pas nous séparer et j’aurais bien aimé aller aussi en Tchécoslovaquie mais les voyages sont très chers, surtout qu’il revenait d’Angleterre et tout cela est bien couteux. J’espère que vous avez beau temps, ici il fait très chaud, nous sommes très bien dans notre petite maison. Je crois que cela vous plairait, c’est tout à fait reposant. Ma chère Marienka, je vous souhaite de tout cœur un bon rétablissement pour toutes les deux. Merci pour les jolis ronds, je préfère celui au crochet, si vous voulez être assez aimable de m’en faire encore 2 ou 3, un peu moins grands. Mes baisers bien affectueux pour Mammy et vous. Votre Charlotte

Je vous envoie quelques journaux du séjour des souverains Anglais, c’était tellement joli à Paris.

[PŘEKLAD]

Moje milá Marienko[10]

Děkuji Vám za milý dopis, Bohuš mi vyprávěl, jak vážně byla mammy nemocná a chápu, jak moc jste se strachovala, vím, jak se o mammy obětavě staráte, ale pevně doufám, že později si u nás budete moci trochu užít života. Bezpochyby tušíte, jak jsem šťastná z Bohušova návratu,[11] můj život naplňuje tolik, že bez něj pro mne nic neexistuje, to víte, v budoucnu si to zařídíme tak, abychom nebyli od sebe, i do Československa bych byla ráda jela, ale cestování je tak drahé, hlavně že už vystřízlivěl z Anglie,[12] a to vše je dost nákladné. Doufám, že je u Vás hezky, tady je velmi teplo, v našem domku je nám moc dobře. Myslím, že by se Vám to líbilo, člověk tu dojde klidu. Moje milá Marienko, z celého srdce Vám oběma přeji, abyste se zotavily. Děkuji za hezká kolečka, více se mi líbí to háčkované, kdybyste byla tak laskavá, udělejte mi ještě 2 nebo 3, trochu menší. Líbám Vás i mammy. Vaše Charlotte

Posílám Vám pár žurnálů z pobytu anglického královského páru, v Paříži to bylo tak krásné.

[1] Vieux Moulin – vesnice nedaleko Paříže, bydliště Amicie Quennehen (1866-1948), u níž její dcera Charlotte Martinů (1894-1978) a v srpnu i BM trávili prázdniny 1938. Červenec 1938 prožil BM na své poslední návštěvě Československa.

[2] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.

[3] Jindřich Honzl (1894-1953), český režisér, divadelní teoretik a kritik.

[4] 30. 7. 1938.

[5] Concertino pro klavír a orchestr, H 269, si slovenská klavíristka Juliette Arányi (1906-1945) objednala u BM při jejich setkání na premiéře opery Juliette, H 253, dne 16. 3. 1938 v Národním divadle v Praze. Plánované premiéry v Londýně se však tato slovenská klavíristka nedožila. Pro svůj židovský původ byla za 2. světové války odvlečena do koncentračního tábora, kde také zahynula. Podle Halbreicha (2007, s. 297) skladba zazněla poprvé 30. 3. 1947 v Bratislavě, v Londýně pak 5. 8. 1948.

[6] 1. 8. 1938 odcestoval BM naposled z Československa.

[7] Když 7. 7. 1938 přijel BM společně se Stanislavem Novákem (1890-1945) z Prahy do Poličky, maminka BM Karolina Martinů (1855-1944) musela ještě tentýž den vyhledat pomoc lékaře pro náhlou indispozici a byla následně hospitalizována. Pánové tedy odjeli do Tří Studní ke Kaprálovým (Mihule 2002, s. 278).

[8] František Martinů (1880-1958), bratr BM.

[9] Vanda Jakubíčková (1888-1968), známá BM, v mládí učitelka v Poličce a okolí, od poloviny 20. let působila v Londýně, kde vyučovala české děti a to až do svého návratu do Poličky v roce 1947 (Popelka 1996, s. 192 – 193).

[10] Marie Martinů (1882-1959), sestra BM.

[11] Červenec 1938 prožil BM na své poslední návštěvě Československa.

[12] Na Festivalu moderní hudby v Londýně (15. – 24. 6. 1938) doprovázel BM Vítězslavu Kaprálovou (1915-1940), českou hudební skladatelku a dirigentku, žákyni a důvěrnou přítelkyni. Kaprálová zde dirigovala svou Vojenskou simfoniettu op. 11. Její otec Václav Kaprál (1889-1947), český hudební skladatel, klavírista, sbormistr a pedagog, hradil BM cestovní náklady (Hartl 2015, s 178).