Josef Páleníček píše po dlouhé době Bohuslavu Martinů a vzpomíná na společná studia v Paříži a na následující dobu, kdy se již jejich cesty rozešly Martinů emigrací. JP však stále zůstává věrný jeho tvorbě, kterou uváděl v Rusku, Jugoslávii, Bulharsku, Turecku, Palestině a Belgii. I když neměl příležitost u BM přímo studovat, jako např. Vítězslava Kaprálová, přesto se z jeho tvorby mnoho naučil a cítí k němu stále silné pouto. To jej také vede k otázkám ohledně návratu BM do Československa. Zdůrazňuje zodpovědnost k národu, kterou BM má a vyjadřuje obavy ohledně BM vůle k návratu. Berou sice v potaz špatný zdravotní stav BM po úrazu, objevují se ale také domněnky, že BM nedůvěřuje vývoji v ČSR a že se snad bojí o svou tvůrčí svobodu. Využívají toho přitom jeho odpůrci. JP si proto myslí, že je nejvyšší čas, aby se BM vrátil [... část textu chybí]

Show AI translation

After a long time, Josef Páleníček writes to Bohuslav Martinů and recalls their studies together in Paris and the subsequent period when their paths were already diverging through Martinů's emigration. JP, however, remains faithful to his work, which he performed in Russia, Yugoslavia, Bulgaria, Turkey, Palestine and Belgium. Although he did not have the opportunity to study directly with BM, as did, for example, Vítězslava Kapralová, he nevertheless learned much from his work and still feels a strong connection to him. This also leads him to question BM's return to Czechoslovakia. He emphasizes the responsibility BM has to the nation and expresses concern about BM's will to return. While taking into account BM's poor health after his injury, there is also speculation that BM does not trust the developments in Czechoslovakia and that perhaps he fears for his creative freedom. His opponents take advantage of this. JP therefore thinks it is high time for BM to return [... part of text missing]

Show original