Paris 24/9. 1934.

Drazí,

dopis jsem obdržel a moc mě nepotěšil, doufám ale že už mamince[1] se vede lépe. Adresu bych Vám byl psal ale je to dost těžké protože předem nevím kde budu bydlet a než Vy dostanete mŭj dopis odtamtud tak už já jsem zase na odjezdu a zase nevím kam se dostanu, tak zase nemohu udat adresu. Maminka si bude muset zařídit stravu jakou ji předepíše doktor, to už jinak nemůže býti, všichni staří lidé se musejí podle toho řídit. Už to v loni p. doktor říkal a je mnoho věcí ktéré už staří lidé těžko snášejí. S tím se maminka už bude muset smířit, to ostatně není nic těžkého ani neprov.ditelného, nejísti co by ji mohlo uškoditi. Ale doufám že už se to zlepšilo a maminka se bude muset řídit dle rady aby se toho v budoucnu vystříhala, to už jinak nejde. Já jsem ani v Paříži nemohl nechat adresu, nevěděl jsem kam přijdu a pak to byla cesta na pár dní ale přes to jsem si hodně odpočínul. Hodně jsme se najedli hroznů, byly jich plné stráně tak jsme si sami natrhali co jsme chtěli a počasí bylo přímo nádherné, až moc teplo a slunce.[2]

Piŝte mi brzo jak se mamince daří a jestli se jí v nemocnici nestýská. Doufám že se o ni dobře starají a že se brzo bude moci navrátit do domečku. Jenom ať si dá potom dobrý pozor na stravu aby se uchránila těch bolestí, to nestojí pak opravdu za to, vždyt si mŭže vždycky pro sebe připravit nějaké lehčí jídlo. Doufám že jste dostali můj dopis co jsem psal po příjezdu. Musím se zase dáti do práce ale s nakladateli to pújde teď těžko. Dnes jsem sám. Charlotta[3] jela na neděli také domu se podívat[4], tak pozdravuji za ní také.

Pište brzo jak je s maminkou.

Srdečně Vás zdravím

Bohouš..