Paris 25./5. 1932.

Milý Fanouši,[1]

dostal jsem z domu Tvůj dopis a odpovídám Ti ihned.[2] Co se týče té zásilky peněz to půjde zařídit, zde je to samé, mám zase peníze doma a nelze je sem poslati[3] ale protože pojedu domu asi na slet[4] tak už je tam nechám. Co se týče těch dinárů, tedy mi musíš napsat jak by se Ti to hodilo. Já nevím jak jsi daleko od Bělehradu, ale nejsi li moc vzdálen tedy by bylo nejlépe kdybys si tam dojel na legaci, mám tam jednoho moc dobrého přítele, velmi slušného a pȓíjemného, který je tam myslím legační radou tedy hned po ministrovi, (nevím není li sám vyslanec, zeptám se tady na to.) Jmenuje se Reisser,[5] jeho paní je komponistka.[6] Dopsal bych mu a jsem jist že by Ti to ochotně zařídil. Jestli ale jsi daleko a cesta by Ti zabrala mnoho času a peněz tedy by se to dalo snad zařídit také písemně, dopsal bych Reisserovi a on by to vyřídil písemně s Tebou, myslím že by to udělali také tak, že bysi tvoje peníze nechali a Ty nebo já bych Ti je v Praze vyzvédl. (To by ovšem musely býti poslany deponovany v Praze na moje jméno). Kdybys ovšem mohl jeti do Bělehradu teď, myslím by to bylo nejlepší, Reisserovi jsou moc příjemní oba dva, ona byla dlouho v Paříži a jistě by Tě s radostí poznali, bylo by možná vůbec dobře, kdybys mohl

jel přes Bělehrad se u nich stavit. Jestli vŝak máŝ blíže některý konsulat ku př. v Sarajevě, tak bych tam také našel někoho zase prostřednictvím zdejŝí legace, ale já na těch konsulátech jim moc nevěřím, jsou to ulejváci.. Tedy mi napiš co bys nejlépe mohl podniknouti a já podle toho dopíšu na patřičná místa, kdybys se nechtěl hýbat tedy by snad ŝlo také písemně bez velkých obtíží přes Bělehrad. Napiš rozhodnutí brzo aby mi Reisser neodjel na dovolenou a buď bez starostí to půjde dobře vyřídit. O těch poměrech teď ani raději nepíšu, dožili jsme se pěkných věcí a kdo ví co na nás jeŝtě čeká. Já mám spoustu práce ale jak se jedná o placení tak každý naříká a brečí a já se jim nedivím. S tou musikou je to teď ŝpatné. V celku si dosud nemohu stěžovati ale jak to bude dále to ví Bůh. Ještě že mám pár těch známých v nejhorších mi pomohou nêco dostat v Praze. Doufejme že se časem trochu zlepší alespoň poněkud, na nějaké dobré poměry my už asi spolehat nemůžeme podle toho jak to vypadá. Zdravíme Tě srdečně se Charlottou[7] a napiš mi ihned jak jsi se rozhodl a já podle toho zařídím co bude třeba.

Srdečně Tvůj

Bohouŝ.

Adress.

dr. J. Reisser, legační rada.

Legation de la Rep. Tchécoslovaque.

Ul. Kralja Alescandra. 22.

Belgrade.

Když teď o tom přemýšlím, tak myslím že bude nejlépe když napíšu Reisserovi hned a počkám co mi odpoví, třeba to půjde zařídit aniž bys tam musel sám jeti. Napiš mi ale stejně, budu mít mezi tím už třeba odpověď z Bělehradu. Píši mu hned a myslím že Ti dají také sami zprávu jak to zařídit.

[1] František Martinů (1880-1958), bratr BM.

[2] O dopise, který BM obdržel od svého bratra, informoval rodinu v Poličce již ve svém dopise odeslaném z Paříže 8. 5. 1932 (PBM Kr 077).

[3] Viz PBM Kr 078.

[4] Při zahájení IX. Všesokolského sletu v Praze (3. – 6. 7. 1932) byla za autorovy účasti provedena Slavnostní ouvertura k všesokolskému sletu, H 211, kterou BM zkomponoval právě pro tuto příležitost. Českou filharmonii řídil František Stupka (Halbreich 2007, s. 257).

[5] JUDr. Jan Reisser (1891-1975), diplomat a hudební publicista.

[6] Julie Reisserová (1888-1938), česká hudební skladatelka, básnířka a kritička.

[7] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.