[South Orleans] Sept. 29. 1945[1]

Milá a drahá přítelkyně,[2]

                Tak bych Vás místo dopisu nejraději obejmul abych Vám poděkoval za všechno co jste udělala během té hrozné války pro naše. Psala mi Mařenka[3] jak jste se o ni starala a jak bez Vás by nebyli věděli co si počít. Nevím opravdu jak Vám poděkovat a doufám že budu moci už brzo to udělati lépe, než takto jenom v dopisu. Myslím že budeme zpět počátkem příštího roku, zase konečně doma,[4] po těch hrozných letech utrpení všech, ale maminka[5] už nebude na nádraží nás čekat. Co můžeme dělat? Tak se na Vás těším, na naše, na Poličku, ještě dnes vidím jak jste mávala na rozloučenou když jsem posledně odjížděl z Poličky, tak brzo ráno a na tak dlouho.[6] Kdo by byl věřil že mezi návratem se odehraje taková tragédie a že to bude trvat léta než Vás všechny zase znovu uvidím. Ještě jedny Vánoce v cizině a potom už zpět domu. Přeji Vám a všem u Vás mnoho zdraví a štěstí a děkuji Vám upřímně za všechno, a těším se na shledání.

                               Srdečně Váš

                                                               B. Martinů[7]