Martha Graham velmi lituje, že se nemohla zúčastnit provedení děl Elisabeth Sprague-Coolidge, měla neodbytné schůzky. Novinky z divadla jsou výborné. Sama však právě začíná intenzivní výuku, která bude probíhat po celý červen. Přesto se vynasnaží udělat vše možné, aby její spolupráce byla co nejlepší. Stále, coby tanečnice, vnímá Benjamina Brittena jako jí bližšího než Bohuslava Martinů. Velmi se jí líbí hudba BM, je v ní hodně síly a krásy. Zde se však obává "rapsodické kvality", je prakticky nemožné procítit ji tanečně. Je si jistá, že Arthur Tillman Merritt ji pochopí. Píše až nyní, protože chtěla nejdříve vyčerpat všechny možnosti, jak k ní přistoupit. Stále se velmi zajímá o průběh Symposia a je velice poctěna, že se jej účastní, přeje si býti informována o vývoji příprav. Děkuje ATM za veškerou snahu, líbil se jí večer, na němž hráli dva z Merrittových žáků.

Show AI translation

Martha Graham very much regrets that she was unable to attend the performance of Elisabeth Sprague-Coolidge's works; she had insistent appointments. The news from the theatre is excellent. However, she herself is just beginning an intensive class that will run throughout June. Still, she will do her best to make her collaboration the best it can be. Still, as a dancer, she sees Benjamin Britten as closer to her than Bohuslav Martinů. She likes BM's music very much, there is a lot of power and beauty in it. Here, however, she fears a 'rhapsodic quality', it is virtually impossible to feel it in dance. She is sure that Arthur Tillman Merritt will understand her. She writes only now because she wanted to exhaust all possibilities of approaching it first. She is still very interested in the progress of the Symposium and is very honoured to be taking part in it, wishing to be kept informed of the progress of the preparations. She thanks ATM for all their efforts, and enjoyed the evening, which featured two of Merritt's students.

Show original