Paris 1/XI 1939.

Milý příteli,

děkuji Vám co nejsrdečněji za Vaši pomoc i za Váš milý dopis, obojí mně mnoho potěšilo, protože teď je skutečně velmi málo lidí, kteří by vzpomněli na umělce a i na to, že je vlastně nejvíce potřebují, protože umělec to je, který tlumočí světu povahu národa a jeho vůli k životu i umístění v celé kultuře, tedy ve věcech, které zůstanou uchovány jako důkaz, když už všechny ostatní, aktuelní i pomíjející zmizí, zbude tu dál dílo, které bude mluviti o tom, co národ chtěl a co dokázal. Váš dopis mne mnoho potěšil. Teď ovšem není příznivá doba na koncentraci k práci, ale zase jsou jiné podněty a tvůrčí duch pracuje stále i v nejhorších podmínkách. Těšilo mne i Vaše přání, že se brzo sejdeme všichni zase doma. Děkuji Vám také srdečně za naši komponistku a moji žačku [Vítězslavu Kaprálovoou]. Sám teď pracuji na takové exulantské komposici na „Polní mši“, kde je touha po domově a důvěra v budoucnost, je to pro naše lidi zde ale také i pro ostatní, pro všechny, dost možná že to uslyšíte v Radio Basel. Ve Švýcarsku budu míti letos několik provedení v únoru v Bâlu, pravděpodobně tam pojedu. Radio Bal chce dělat celý program k mým narozeninám, Ansermet ještě bude asi dávat také něco. Zde zatím se nedá mnoho dělat, ale už se také začíná zase připravovat na nějaký duševní život. Napíši Vám ještě podrobněji, pro teď jenom srdečné díky ode mne i od mojí paní a upřímné pozdravy od

B. Martinů