Základní informace
Typ korespondenceDopis
OdesílatelMartinů, Bohuslav
Odesílatel (korporace)
Lokace odesláníNice
Poznámka k lokaci odesláníNICE-PL.GRIMALDI, 15H, 5.VIII. 54, ALPES-MMES
Datum odeslání03.08.1954
PříjemceZouhar, Zdeněk
Příjemce (korporace)
Lokace přijetíBrno
Jazykčeština
Původ, datum získáníkopie od Víta Zouhara, 03/2014
Předchozí vlastník
Současný vlastník- v soukromém vlastnictví -
Signatura současného vlastníkaBM 3
Signatura v IBMZou 1954-08-03
Obsah a fyzický popis
Stručný obsahBohuslav Martinů je rád, že mohl opět komponovat na lidové texty a brzy pošle Zdeňku Zouharovi sbírku dvojzpěvů PETRKLÍČ. Texty jsou převzaty z Bartošovy sbírky, ačkoli ve sbírce Sušilově by byly lepší, ale BM ji u sebe nemá. Prosí ZZ, aby nenabízel skladbu k vydání, BM má smlouvu s Boosey & Hawwkes. ZZ může opravit chyby a upravit nešikovně napsané sborové pasáže a doladit dynamiku - BM pak změny zaznamená do rukopisu a pro vydání. BM se ptá, zda nevyšla nová publikace o českých lidových textech. Před válkou se chystalo vydání Bartóka. BM také shání sbírku písní nábožných od Leoše Janáčka - šla by sehnat?
Diplomatický přepis dopisu

Srpen 3. 54.

 

Milý příteli:      

Udělalo mi velkou radost zase komponovat na naše lidové texty a tak vám brzo pošlu sbírku pěti dvojzpěvů s titulem „Petrklíč“[1]. Nechám udělat kopii a pošlu asi v týdnu. Neměl jsem velký výběr textů, jenom malou sbírku od F. Bartoše[2] a mám dojem (pokud si vzpomínám na Sušilovu[3] sbírku) že to Bartoš trochu pozměnil a texty pomíchal.[4] Rovněž se mi zdá, že některé písně, melodie jsou zaznamenány z instrumentálního partu (klarinet). V Sušilovi bych byl našel lepší texty, ale i tak jsem vybral, co jsem potřeboval. Někde jsem spojil texty dva, které docela dobře dohromady nejdou ale snad se to pozná (ve čtvrtém sboru)[5] někde zase Bartoš dal jenom první verše a tak jsem musel doplnit ze své paměti.[6] V posledním sboru mám rovněž dojem, že Bartoš spojil dva různé texty. Ale to jsou vše detaily, hlavně že jsem vám mohl sbory napsat. Jsou v tom různá věnování a jedna píseň je vaše a jedna je pro vás jako dirigent.[7] Znovu vás žádám abyste kopii nedal z ruky některé edici u nás, jenom v případě že by můj nakladatel Boosey+ Hawkes nebyl interesován, o tom bych vám dal vědět.[8] Doufám, že v tom nejsou chyby ale: když jsou, můžete je lehce opravit. Také upravte kdyby bylo potřeba některá nedopatření nebo nešikovnosti pro sbor. Co se týče dynamických znamínek jsou udány jen v hlavních rysech, to můžete rovněž změnit a napsat mi změny abych je uvedl do rukopisu a pro vydání.

 

Potvrďte mi příjem balíčku.                     

 

Mnoho pozdravů Vám i sboru

Váš

B. Martinů

 

P.S. Napište mi zdali u nás nevyšlo něco nového v oboru našich textů lidových písní?[9] Byla nějaká akce vydati sbírku od Bartoka[10] před válkou, co se s tím stalo[11]. Pokud se pamatuji vydala Akademie (?) sbírku L. Janáčka[12] jehož jeden díl je věnován písním nábožným[13], myslíte že by se tento výtisk ještě našel, dal bych za to mnoho kdybych ho mohl míti, potřebné eventuelní výdaje bych mohl krýti ze svého účtu v Orbisu[14]. Sdělte mi!  Zdravím.

 

 

Věcné poznámky k DP

[1] Petrklíč. Dvojzpěvy pro soprán, alt, housle a klavír H. 348. Skladba vznikla mezi 29. červencem a 3. srpnem 1954 v Nice, na Chemin de Brancolar č. 94, v domě malíře Josefa Šímy, nazvaném Point-Clair. Manželé Martinů zde bydleli v roce 1937 a znovu od září 1953 do září 1954.  Martinů o tomto domě již dříve nadšeně sděloval do Poličky: "Zařizujeme se, já hledám piano a ráno trochu pracuji na zahradě. Zde okolo jsou samé zahrady a tak jsme úplně v zeleni."  (Dopis ze 7. září 1953, archiv PBM.)

[2] Použil texty ze sbírky Františka Bartoše Nové národní písně moravské s nápěvy do textu vřaděnými vydané v Brně v roce 1882 (Bartoš 1882).

František Bartoš (1837-1906), sběratel moravských lidových písní a dialektolog. Studoval na univerzitě ve Vídni, vyučoval na školách  ve Strážnici, Olomouci, Těšíně a Brně. Od roku 1888 byl ředitelem druhého českého gymnázia na Starém Brně, kde byl v kontaktu s Leošem Janáčkem. Organizoval, sbíral a editoval moravské lidové písně, které vydal ve čtyřech sbírkách, z nichž Kytice z národních písní moravských (Telč, 1890) a Národní písně moravské v nově nasbírané (Praha, 1901) publikoval společně s Leošem Janáčkem.  Bohuslav Martinů  použil texty z Bartošových sbírek mj. v cyklech Petrklíč H. 348, Madrigaly H. 380, kantátě Hora tří světel, H. 349.

[3] Martinů má na mysli druhé vydání sbírky Františka Sušila Moravské národní písně s nápěvy do textu vřaděnými z roku 1860.

František Sušil (1804-1868), sběratel moravských lidových písní, kaplan, studoval na piaristickém gymnáziu v Kroměříži, vysvěcen v roce 1827, byl profesorem bohosloveckého ústavu v Brně. Je autorem sbírek Moravské národní písně (Brno, 1835), Moravské národní písně s nápěvy do textu vřaděnými (Brno, 11853). Texty ze Sušilovy druhé sbírky Martinů použil mj. v baletu Špalíček, H. 214, cyklech Čtyři písně o Marii,  H. 235, České madrigaly, H. 278, Madrigaly, H. 380 aj.

[4] Skladatel použil v cyklu Petrklíč ty lidové texty, které nejsou obsažené v Sušilově sbírce.  Výjimkou je pouze 3. sbor Žaloba ("Sedí ptáček na karlátce", Bartoš 1882,  č. 214), který je uveden v Sušilově sbírce ve verzi: "Sedí ptáček na kadlátce" (Sušil 1860, č. 450).

[5] Ve 4. části zhudebnil ne dva texty, ale texty ze dvou nápěvů. Tedy celkem čtyři texty: 239b, 240, 240b a 240c (Bartoš 1882). V žádné jiné časti více textů nekombinuje.

[6] Texty z Bartošovy sbírky nedoplňuje. Naopak je krátí. Pouze ve 3. části Žaloba použil všechny tři sloky shodně s Bartošovou sbírkou (Bartoš 1882, č. 214). Texty částečně přepisuje do hovorové češtiny, jako například v 3. části Žaloba (Bartoš 1882, č. 214): "Včéra večér z inú seďéł" na "Včera večer s jinou seděl",  v 5. části Poledně (Bartoš 1882, č. 257) pozměňuje původní "Tepró se rozendeme"  na "Tam se rozejdeme" ad.

[7] V rukopisu partitury jsou uvedeny tyto dedikace: 1. "Věnováno Janu Novákovi, Brněnskému skladateli", s. 1; 2. "Věnováno Zdeňku Zouharovi", s. 3; 3. "Věnováno Anně Wurmové", s. 6; 4. "Věnováno ženskému sboru Opus v Brně", s. 8; 5. "Věnováno ženskému sboru Opus v Brně a jeho dirigentovi Zd. Zouharovi" s. 11. (Viz Ab 96, Ab 97, archiv PBM.)

[8] Skladba byla poprvé vydána v nakladatelství Panton v Praze v roce 1960.

[9] V reakci na tento dotaz adresát věnoval B. Martinů prostřednictvím Universitní knihovny v Brně právě vydanou publikaci Český rok v pohádkách, písních, hrách a tancích, říkadlech a hádankách. 3. sv., Podzim, který uspořádal Karel Plicka  a František Wolf s ilustracemi Karla Svolinského (Praha, 1954).

[10] Béla Bartók (1881-1945), maďarský skladatel, klavírista, folklorista a pedagog. Studoval na hudební akademii v Budapešti klavír u Istvána Thomána a skladbu u Leo Kesslera, od roku 1907 zde byl profesorem klavírní hry. V roce 1940 emigroval do Spojených států, kde působil v letech 1941-42 na Columbia University. Od roku 1906 sbíral lidovou hudbu (maďarskou, slovenskou, rumunskou ad) a také společně se Zoltánem Kodalym podnikl řadu cest. Pořídil množství fonografických záznamů. Publikoval mj.: Volksmusik der Rumänen von Maramureş (1923), Melodien der rumänischen Colinde  (1935). Je autorem opery Hrad knížete Modrovouse op. 11 (1918), baletů Dřevěný princ  (1917) a Podivuhodný mandarín (1926), orchestrální skladby Hudba pro smyčce, bicí nástroje a celestu (1936) ad.

[11] V roce 1959 vydala Slovenská akademie věd v Bratislavě první svazek sbírky Bély Bartóka Slovenské ľudové piesne.

[12] Leoš Janáček (1854-1928), hudební skladatel, folklorista, pedagog. Studoval na učitelském ústavu v Brně (1869-72) a na konzervatoři v Lipsku a Vídni (1879-90). Byl ředitelem varhanické školy v Brně (1881-1919), sbíral a vydával lidové písně a tance. Společně s Františkem Bartošem vydali sbírky Kytice z národních písní moravských (Telč, 1890) a Národní písně moravské v nově nasbírané (Praha, 1901). Publikoval také hudebně teoretické studie: O skladbě souzvuků a jejich spojů (1886), Úplná nauka o harmonii (1911 a 1912). Je autorem mj. oper Její pastorkyňa (1903), Káťa Kabanová (1921), Příběhy Lišky Bystroušky (1923), Z mrtvého domu (1928) ad., kantát Amarus (1897), Glagolská mše (1926), orchestrálních skladeb  Taras Bulba  (1918),  Symfonietta (1926) aj.

[13] Martinů má na mysli část XI. Písně nábožné ze sbírky Františka Bartoše a Leoše Janáčka: Národní písně moravské v nově nasbírané. Sešit 2, která byla vydána Českou akademií císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění v roce 1899 v Praze.

[14] Tato krátká zmínka má komplikované pozadí. Zejména korespondence Bohuslava Martinů s Karlem Šebánkem a sourozenci v Poličce dokládá, jak byly po únoru 1948 výnosy ze skladeb vydaných nebo nakladatelsky vázaných v Praze (Melantrich, M. Urbánek, následně Orbis, SNKLHU) zadržované na účtech v Praze. Skladatel řadu let marně usiloval o převody tantiém do zahraničí. Jediný způsob, jak alespoň částečně mohl prostředky využít, bylo krytí výloh v Československu a podpora rodiny v Poličce z těchto účtů. Martinů o této situaci informoval do Poličky už v roce 1949: "Co se týče těch peněz dělám pokusy je dostat ale moc si od toho neslibuji [...]" (Dopis 13. srpna 1949, archiv PBM.)  A po osmi letech znovu připomíná:  "Jinak je škoda, že to je teď tak ve světě, chtěl jsem ty skladby dáti všechny do Prahy, ale jak víte, z toho prakticky bych neměl nic, to by šlo do banky." (Dopis 10. listopadu 1957, archiv PBM.) O dlouhodobě nepřehledné situaci s bankovními účty svědčí také dotaz Karlu Šebánkovi z následujícího roku: "Co se té Banky týče 'Živnobanky', neposílá tato banka peníze našim? Nebo která banka to je. Samozřejmě bych rád něco "odčerpal" ale jak?" (Dopis 28. března 1958, archiv PBM.)

Celkový počet listů1
Počet popsaných stránek2
Poznámkapřiložena obálka
Fixacerukopis modrým inkoustem
Dopis

Náhled k dispozici pouze prezenčně v Institutu.

Digitalizace
Kvalita digitalizacenedigitalizováno
Digitalizováno v instituci
Datum digitalizace
Poznámka k digitalizaci
Osoba jako předmět
Korporace jako předmět
Skladba jako předmět
« předchozí
ID 4670 (záznam 1 / 0)
další »