November 19. 1947.

Drazi přátele,

Čekáme stále na odpověd na můj dopis, asi před měsicem, možná že jste jej nedostali. Psal jsem vám ohledně té villy v Dobřichovicich, zdali by bylo možno abychom se tam nastěhovali a co by bylo nutno zařídit. Řikal mi myslim váš bratr že snad hodláte vilu prodat a tak nevime nic určitého. Také bychom rádi věděli co stále děláte a doufame ze jste všichni zdrávi, těšime se na vaše řádky.

Chystáme se zpět na jaro, jestli ovšem se to doma upravi, zda se že je to všude rozházené a kdo vi co se do jara stane, tak se velké plány dělati prozatim nedaji a jen musime doufat, že se vše nějak urovna k lepšímu, abychom všichni mohli klidněji pracovat a take ještě něco užili ze života. Prozatim to ovšem vypadá na uplný opak. Se mnou to take je stále nejisté a už mi to jde trochu na nervy, moc dlouho to trvá a stále mám ty závratě a deprese, jako dřive. Také jenom musim doufat, že se to jednoho dne zlepši. Pracovat ještě nemohu a tak je mni čas dlouhý a cela budoucnost nejista, no neni to právě veselé, ale co se dá dělat, musime to přijmout tak jak to dostáváme a doufati, že se vše na konec upravi, Chystáme se na zimu, vy asi také, copak zde to je stále dobré a nemůžeme si stěžovat. Těšime se že nam napišete pár řádku o tom co stále dělate, vime že máte asi spoustu práce a že si moc neodechnete [!], až butete miti chvili volnou, napište ohledně té vily, abychom si mohli udělat další disposice, pokud se to ovšem v danné [!] situaci dělat dá.

Mnoho a srdečně vás všechny pozdravujeme a vše nejlepší, hlavně zdravi přejeme           Vaši

B. a Ch. Martinů