3. června 1948.

Milostivá paní,

hrozně se Vám omlouvám, že tak pozdě odpovídám na Váš dopis, za který Vám mnohokrát děkuji. Mám velkou radost z příznivých zpráv o panu doktorovi, které mi jednak zde dal Béďa, a které mi [...?...] podává Eva, s kterou jsem stále v kontaktu. Těším se moc na shledání s Vámi zase tady, doufám, že brzy. Zklamání s [?] cítíme asi oba stejně, a tak o tom nemusím psát. Často mluvím s Olinem, který [...?...]. Já sám jsem v prapodivné situaci, poněvadž dneska [...?...] nevím, kam patřím. Leošovi se situace trochu zlepšila, ale chce stále ven, pokouším se o všechno, lehké to zde není. Chci také dostat ven maminku, tu asi nejdříve. S Janou je konec, a celá historie dostala přímo sensační obrat a vývoj, z kterého jí [?] zrovna moc dobře. No, o tom, až ústně. Já asi odjedu 20. t. m. do Mexica, a dále až do Peru, odehrát koncerty, které jsem vloni musel následkem svého úrazu odříci. Jinak se mi daří zdravotně teď znamenitě, a má sezona byla výtečná. Martinů se také teď do Prahy nevrátí, ale není vyloučeno, že bude teď v létě v Evropě, a tak ho možná i uvidíte. Přeji panu doktorovi hodně brzké zotavení, a Vám ještě jednou moc děkuji za Vaši laskavost a informace. A těším se upřímně na Vás oba!

Váš vždy oddaný Ruda