Ne w-York le 24 octobre 1951.

Ma bien chère Marienka.

Chaque jour j’attends que Bohus vous écrive, mais comme il ne fait pas… J’ai bien reçu juste avant mon départ de Paris votre lettre, et ces jours-ci, nous avons eu votre dernière lettre, nous sommes heureux de savoir que pour vous ça va toujours à peu près, nous serions aussi très contents que vous soyez avec nous, qui aurait pu penser une telle vie que la nôtre.

Mon retour s’est passé assez bien, le temps n’était pas très beau, j’ai été un peu malade, nous avons fait une escale en Islande, mais même là-haut, il ne faisait pas très froid, dès mon arrivée ici, il a fallu, comme chaque année, remettre la maison en ordre, et ce n’était pas un petit travail, Bohus a été gentil, il m’a aidé autant qu’il a pu, mais il a fait tellement chaud et humide, j’ai attrapé un rhume dont je ne peux pas me débarasser, Bohus, ça va assez bien, ce temps lourd et humide le fatigue, il a une très bonne mine, il a été bien soigné pendant les vacances, il travaille malgré tout.

J’ai quitté toute ma famille en bonne santé, juste avant mon départ, ils m’ont téléphoné pour m’apprendre la naissance d’une nouvelle petite fille dans la famille, ils sont tous très contents, car jusqu’à maintenant, il n’y en avait qu’une, c’est dommage qu’elle ne soit pas née quelques jours avant, j’aurais pu la voir, elle s’appelle Marise.

Je laisse un peu de place pour Bohus, j’envoie mes bonnes pensées à Fanus et Jindricka, et vous, ma chère Marienka, soyez sûre que je ne vous oublie pas.

            Charlotte Martinu

Drazi:

Pro dnesek jenom par slov, napisu vam brzo delsi dopis, mam ted prave hodne co delat, mam za tyden premieru te nove skladby, dvoje housle a orchestr.[1] Nasemu priteli[2] take napisu tento tyden a poslu o co zada, on mi nepsal poslal jsem mu balicek z Darexu[3] a balik s tabakem a poukazal jsem mu ty penize o ktere zadal[4] ani nerekl dekuju, snad bude psati, je to vse hodne zamotane. tu fotografii poslu priste jeste mam ty veci zapakovane a pak by to bylo tezke na dopis, Charlie posila dnes svoji z Francie,[5] tak to devcatko musi jeste pockat.[6] Jsem uz zase dost unaven z N.Y. To je vzdy kdyz se clovek vrati z prazdnin, Ten Novak je moc hodny chlapec, vsichni ho zde meli radi a litovali ze odjel, dovedl si ziskati lidi.[7] Pozdravujte ho zdali se jeste objevi, nechci mu casto psati, to vite.[8] Tak prozatim koncim a napisu vam brzo vice novinek. mnoho vas zdravim a vzpominam.   vas

Bohous.

[PŘEKLAD]

New York 24. října 1951.

Moje rozmilá Marienko,[9]

každý den čekám, že se Bohuš pustí do psaní, ale když se k ničemu nemá… Těsně před odletem z Paříže[10] jsem dostala Váš dopis, a v těchto dnech jsme dostali Váš poslední dopis, jsme moc rádi, že se pořád máte alespoň stejně, my bychom byli také velmi rádi, kdybyste byla s námi, kdo by si pomyslel, že náš život bude právě takový.

Zpáteční cesta proběhla v pořádku, počasí nebylo moc pěkné, bylo mi trochu nevolno, měli jsme mezipřistání na Islandu, a ani tam nahoře nebylo moc chladno, jako každý rok jsem musela hned po návratu doma všechno pouklízet, což nebyla žádná maličkost, Bohuš byl milý, s čím mohl, s tím mi pomohl, ale to horko a vlhko, nastydla jsem a nemůžu se toho pořád zbavit, Bohuš je celkem v pořádku, ale to dusno a vlhko jej unavuje, vypadá dobře, během prázdnin o něj bylo dobře postaráno,[11] navzdory všemu pracuje.

Když jsem odjížděla, všichni v rodině se těšili dobrému zdraví,[12] těsně před odletem mi zavolali, že se v rodině narodila holčička, všichni jsou šťastni, protože doposud byla jenom jedna, škoda jen, že se nenarodila o pár dnů dřív, byla bych ji viděla, jmenuje se Marise.[13]

Nechávám trochu místa Bohušovi, srdečné pozdravy Fanoušovi a Jindřišce,[14] a Vás, moje milá Marienko, ujišťuji, že mi nescházíte z mysli.

            Charlotte Martinů