[1] Pravděpodobně březen 1951.
[2] Marie Martinů (1882-1959), sestra BM.
[3] BM má na mysli plicní sanatorium v Žamberku (viz následující dopis PBM Kr 409), kam Marie Martinů (1882-1959) z důvodu vleklých zdravotních potíží často jezdívala na zotavenou.
[4] Viz PBM Kr 405.
[5] Valuty obdržené od příbuzných ze zahraničí dostávali od roku 1949 českoslovenští občané ve formě odběrových poukázek (bonů), které mohli uplatnit při nákupu v prodejnách Darex. Státní banka československá tak získávala zahraniční valuty.
[6] V dopise rodině do Poličky ze dne 7. 11. 1950 (PBM Kr 405) BM nabízí svému bratru Františku Martinů (1880-1958), že může z USA poslat holicí potřeby (strojek a mýdlo na holení, žiletky).
[7] BM svůj Koncert pro klavír a orchestr č. 3, H 316, věnoval Rudolfu Firkušnému. Ten jej poprvé zahrál 20. 11. 1949 v texaském Dallasu (Halbreich 2007, s. 299).
[8] Podle Charlotte Martinů se koncert v Chicagu uskutečnil 28. 12. 1950. Bez účasti BM tu zazněl jeho Koncert pro klavír a orchestr č. 3, H 316, v podání Rudolfa Firkušného (1912-1994) pod taktovkou Rafaela Kubelíka (1914-1996). Viz dopisy BM a Charlotte Martinů rodině do Poličky PBM Kr 406, 407.
[9] Z důvodu obavy z možné perzekuce BM v této době často ve svých dopisech do Československa neuvádí jména zmiňovaných osob. V tomto případě je onou osobou Karel Šebánek (1903-1980), nakladatel, blízký spolupracovník a přítel BM. V letech 1946-49 ředitel hudebního nakladatelství Melantrich, které bylo po převratu společně s ostatními nestátními vydavatelstvími zrušeno (na tom se podílel i sám Šebánek), Šebánek byl pověřen zřízením národního hudebního vydavatelství Orbis, na jehož řízení se podílel do prosince 1952, kdy byl nečekaně propuštěn (Brádková 2010).
[10] „Martinů byl tehdy ještě členem pražského Ochranného sdružení autorského (OSA) takže tantiémy z provozování jeho děl doma i v zahraničí inkasovala tato organizace. Národní banka však odmítala, vzdor devizovým příjmům z provozování jeho skladeb na Západě, proplácet mu alespoň část tantiém v doladech, dokonce ani v inflačních francouzských francích, a tak vlastně ohrožovala jeho hmotnou existenci. Na základě skladatelových dispozic pak proplácela jeho tantiémy alespoň jeho sourozencům, rozumí se v korunách. Podobně byly v Československu vázány i honoráře za pražská tisková vydání jeho skladeb. Martinů proto Vystoupil z OSA a vydával své nové, vesměs hojně provozované skladby u zahraničních nakladatelů, pro něž byly edice jeho děl lukrativním zdrojem zisků, stejně jako pro ASCAP (American Society of Composers, Authors and Publishers), nejvýznamnější organizaci zastupující v USA i mimo hranice USA práva svých členů. Jejím členem se Martinů stal 1952.“ (Citováno z Popelka 1996, s. 108-109, PBM Kr 433.)
|