| Diplomatický přepis dopisu | Vieux Moulin le 21 Septembre 1947.
Ma bien chère Marienka.
J’ai beaucoup d’excuses à vous faire pour tant tarder à répondre à votre lettre. Je m’imagine combien cette céremonie de l’inauguration de la chambre de Bohus devait être émouvante pour vous, c’est bien dommage que vous n’avez pas pu y assister. Je comprends que pour vous, cela était impossible de monter tous ces escaliers, enfin vous connaissez mieux que personne cette chambre, puisque vous y avez vécu, et que vous avez les meilleurs souvenirs de Bohus.
Vous savez par lui, qu’il est rentré à N. Y. Les 2 mois de montagne lui ont fait beaucoup de bien. J’avais été à Paris, pensant qu’il me serait possible d’avancer mon retour près de lui, mais malheureusement, cela ne m’a pas été permis, aucune place de libre, enfin, après une bien longue attente, je vois arriver l’heure de mon départ, je partirai d’ici samedi matin 27 Sept. et le lendemain 28 au soir, je prends l’avion, qui sera le lendemain lundi à New York à 10H1/2 du matin. Je ne pense plus qu’à ce moment, où je vais enfin
revoir mon cher grand.
Pendant ma visite à Paris, j’ai eu le plaisir de voir M. Zrzavy, qui avait passé 2 mois en Bretagne, nous avons rendu visite à toutes les rues que nous avons habité, et où nous avons passé tant de jours heureux, il est maintenant à Prague, il a pris l’avion lui aussi. Jusqu’à maintenant nous avons eu toujours du joli temps, je ne me rappelle pas avoir eu une si belle saison, même maintenant les journées sont comme celles de l’été, j’ai été bien gâtée de ce côté-là. Maman se résigne à quitter sa petite maison, elle est très raisonable, elle sait bien que je dois retrouver Bohus, la pauvre Mère souffre chaque jour davantage, et je crains fort que nous n’aurons pas le bonheur de la retrouver le printemps prochain, Bohus a dû vous dire que nous pensions rentrer au mois de Mars, pour vous, c’est bien triste ce long hiver qui viendra, mais cette fois, ce sera vrai, Bohus est tout à fait décidé à rentrer.
Je vais donc terminer, ma bien chère Marienka, en espérant que ma lettre vous trouvera tous les trois en bonne santé.
Maman et toute ma famille vous remercient de bons souvenirs de vous tous et vous envoient les leurs. Moi, je vous embrasse de tout cœur, ainsi que Fanuš et Jindricka. Affectueusement à vous
Charlotte Martinu
Vieux Moulin 21. září 1947.[1]
Rozmilá Marienko[2],
musím se Vám velmi omluvit, že na Váš dopis odpovídám s takovým zpožděním. Představuji si, jak dojemné pro Vás muselo být to slavnostní otevření Bohušovy světnice[3], jaká škoda, že jste se toho nemohla zúčastnit. Chápu, že pro Vás bylo nemožné vystoupat po všech těch schodech, ovšem Vy tu světnici znáte lépe než kdokoli jiný, vždyť Vy jste tam žila a na Bohuše si pamatujete nejlépe.
Od něj už víte, že je zpátky v N. Y. Ty dva měsíce na horách mu velice prospěly.[4] Já jsem byla onehdy v Paříži, myslela jsem si totiž, že bude možné uspíšit návrat k němu, ale naneštěstí mi to dovoleno nebylo, žádné volné místo, ale nyní konečně po dlouhém čekání vidím, jak se blíží hodina mého odjezdu, odcestuji odtud v sobotu 27. září ráno a následujícího dne, 28. večer, nastoupím do letadla, které dalšího dne, v pondělí, bude o půl jedenácté dopoledne v New Yorku. Nemyslím na nic jiného než na ten okamžik, kdy konečně opět
spatřím svého starouše.
Když jsem byla v Paříži, dostalo se mi potěšení setkat se s panem Zrzavým[5], jenž strávil dva měsíce v Bretani, navštívili jsme všechny ulice, ve kterých jsme kdysi bydleli a kde jsme prožili tolik šťastných dnů, teď už je v Praze, on také letěl letadlem. Až doposud jsme měli stále pěkné počasí, ani nepamatuji, že bych kdy zažila tak pěkný letní čas, dokonce ještě nyní jsou dny jako v létě, docela mne to v tomto ohledu zhýčkalo. Maminka[6] se smiřuje s tím, že odejde ze svého domku, je velmi rozumná, dobře ví, že musím za Bohušem, chudák matka, každý den trpí víc a víc, mám velké obavy, že se nám příštího jara nepoštěstí se s ní shledat, Bohuš Vám určitě psal, že máme v úmyslu vrátit se v březnu, a pro Vás to bude hodně truchlivé, ta zima, co přijde, ale tentokrát to už bude doopravdy, Bohuš se pevně rozhodl, že se vrátí.[7]
A tak budu končit, moje rozmilá Marienko, v naději, že můj dopis Vás všechny tři zastihne v dobrém zdraví.
Maminka a celá rodina vám děkují za pěkné pozdravy od Vás všech a opětují je. A já Vás z celého srdce líbám, rovněž Fanouše[8] a Jindřišku[9]. Vaše oddaná
Charlotte Martinů[10]
|
| Věcné poznámky k DP | [1] Charlotte Martinů pobývala od 8. 4. do 28. 9. 1947 ve Vieux Moulin a v Praze (srov. PBM Kr 368).
[2] Marie Martinů (1882-1959), sestra BM.
[3] Rodná světnička BM ve věži kostela sv. Jakuba v Poličce byla zpřístupněna veřejnosti 10. 8. 1947 (Jirglová 2013, s. 106).
[4] Léto 1947 strávil BM spolu se svým přítelem Frankem Rybkou (1895-1970), českým skladatelem, violoncellistou a varhaníkem žijícím v USA, v Keen Valley ve státě New York (Mihule 2002, s. 398).
[5] Jan Zrzavý (1890-1977), český výtvarník a přítel BM.
[6] Amicie Quennehen (1866-1948), matka Charlotte Martinů.
[7] BM byl v listopadu 1946 pověřen výukou skladby na nově zřízené Akademii múzických umění v Praze a opět zvažoval návrat domů (srov. PBM Kr 349). Vlivem okolností se ale BM místa nikdy neujal a do Československa se nevrátil.
[8] František Martinů (1880-1958), bratr BM.
[9] Jindřiška Martinů, rozená Palečková (1882-1965), manželka Františka Martinů, švagrová BM.
[10] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.
|