Vieux Moulin le 14 Juin 1947.

Ma bien chère Marienka.

Je profite d’un petit moment pour répondre à votre lettre, je suis heureuse de vous savoir encore à Zamberg, je pense que les grosses chaleurs sont terminées aussi pour vous, depuis mon retour en avion qui s’est bien passé, j’ai eu beaucoup à m’occuper, je dois faire le jardin, et aussi Maman me donne beaucoup à faire, car elle est faible, chaque jour davantage, elle ne quitte presque plus son fauteuil, enfin, il n’y a rien à espérer de mieux.

Je reçois presque chaque jour une lettre de Bohus, et je prévois, qu’il n’est pas encore disposé d’entreprendre le voyage pour l’Europe cette année, je pense aussi que ce serait mieux que je retourne encore une fois aux États-Unis, car je ne le vois pas en train de faire tout ce déménagement, ce serait trop pour lui, qui n’a pas l’habitude avec tous ces tracas, il pense aussi, qu’il ne peut pas venir pour q. q. temps et retourner de nouveau, cela le fatiguerait trop, enfin, le principal, c’est que sa santé est meilleure et je suis sûre, que l’année prochaine, tout ira bien, j’ai trouvé ce château de Zbiroh tout à fait joli, nous pourrons avoir là un joli petit appartement, très bien arrangé, je vais écrire au comte, qu’il ait la bonté de nous le conserver jusqu’à notre retour, pour le prochain printemps.

Mme Beneš m’a reçue avec sa grande bonté, je lui ai parlé de Bohus, de toutes ses intentions, mais je ne sais, si cela donnera beaucoup de résultats, car tout doit passer par la bureaucratie, j’espère que, quand même, ils vont s’arranger pour trouver quelque chose, une villa près de Prague, mais moi, cela me serait égal de rester tout le temps au château de Zbiroh, c’est tellement joli là, et je suis sûre, comme ravitaillement, nous trouverons tout ce qu’il nous faut, enfin, nous reparlerons de tout cela plus tard. C’était M. Rippl, qui est venu de Policka, je l’ai vu la veille de mon départ, ils sont venus me voir à l’hôtel avec M. Kollar, j’avais beaucoup à faire, car j’ai voulu voir tous mes amis avant mon départ, tous ont été si bons avec moi, j’en garde un souvenir bien ému. J’ai regretté de n’avoir pas vu Fanuš, mais je leur ai fait écrire un petit mot par un de mes amis. Je vais être très occupée, ces temps-ci, car j’ai une nièce qui se marie le 7 Juillet et un autre neveu qui se marie le 21 Juin, tout cela ne me fait pas oublier mon grand, je suis toujours bien triste d’être séparée de lui et je voudrais avancer mon retour aux États-Unis, car je trouve cette séparation bien longue. Enfin, encore un peu de patience, j’espère que pour vous tout ira bien, mais vous aurez encore les soucis domestiques. Maman et ma famille vous adressent leurs bons souvenirs.

Je vous embrasse bien affectueusement de tout cœur. Sincèrement votre Charlotte Martinu

Vieux Moulin 14. června 1947.[1]

Moje rozmilá Marienko[2].

využívám chviličky, abych odpověděla na Váš dopis, jsem moc ráda, že jste ještě v Žamberku, myslím, že ta velká horka skončila i u Vás, můj návrat letadlem proběhl v pořádku a od té doby se mám co ohánět, musím se starat o zahradu a maminka[3] mi dává také zabrat, protože je slabá, každý den víc a víc, už takřka nevstává ze svého křesla, inu, lepší už to nebude.

Skoro každý den dostávám dopis od Bohuše, a počítám, že ještě není ve stavu, aby letos podnikl cestu do Evropy[4], rovněž si myslím, že by bylo lepší, kdybych se ještě jednou vrátila do Spojených států, protože si ho neumím představit, jak zařizuje všechno to stěhování, to by na něj bylo příliš, když není zvyklý na všechny ty mrzutosti, a on má také za to, že nemůže přijet jen na nějaký čas a pak se zase vrátit, to by jej příliš unavilo, inu, nejdůležitější je, aby se těšil lepšímu zdraví, a já jsem si jistá, že příští rok bude všechno dobré, ten zámek ve Zbirohu[5] se mi zdál docela pěkný, budeme tam moci mít pěkný malý byt, moc hezky zařízený, napíšu hraběti, ať je tak laskav a zachová jej pro nás do příštího jara, dokud se nevrátíme.[6]

Paní Benešová[7] mne přijala velmi laskavě, jak má ve zvyku, povídala jsem jí o Bohušovi, o jeho úmyslech, ale nevím, jestli to bude co platné, protože všechno to musí jít přes úřady, doufám však, že i přesto si poradí a něco najdou, nějakou vilu nedaleko od Prahy, ale pokud jde o mne, bylo by mi jedno, kdybychom celou dobu zůstali na zbirožském zámku, je to tam tak pěkné, a jsem si jistá, že tam k jídlu seženeme vše, co budeme potřebovat, ovšem o tom všem si ještě pohovoříme později. Ten z Poličky, to byl pan Rippl[8], viděla jsem se s ním den před odletem, přišel za mnou do hotelu s panem Kolářem, byla jsem ve velkém shonu, protože jsem se chtěla před odletem vidět se všemi přáteli, všichni na mě byli tak hodní, vzpomínám na to s velkým dojetím. Ke své lítosti jsem se neviděla s Fanoušem[9], ale požádala jsem jednoho přítele, aby jim napsal lístek. V nejbližší době budu velmi zaneprázdněná, protože jedna moje neteř se vdává 7. července a jeden synovec se pak žení 21. června, avšak pro to vše nezapomínám na svého starouše, stále mi je smutno, že jsem od něj odloučená, a ráda bych uspíšila svůj návrat do Spojených států, už je mi to odloučení moc dlouhé. Inu, ještě trochu trpělivosti, doufám, že u Vás bude všechno v pořádku, ale budete mít ještě starosti s domácností. Maminka i rodina Vás pozdravují.

Z celého srdce Vás vroucně líbám. Vaše oddaná Charlotte Martinů[10]