New York Prosinec 19. 1946.

Drazi, Myslim ze jsem ted dlouho nepsal. je hodně práce a jsem stale brzo unaven, Charlie[1] uz zase pracuje.[2] Take jsem měl dost starosti s penězi doktori jsou pěkně drazi[3], a zatim to vše musim platit sam, budu vésti proces ale zatim to vše leží na mně a to se vi, ze mi praha právě zastavila tu moji podporu sociálni, kterou mi dávali. To se vi ze mi zde každy šel na ruku, a podle slibu bych se byl měl ohromně, každý toho nasliboval ale nic se nestalo, až přišel dr. Clementis[4], a ten to vzal tak rycle do ruky že to bylo vyřizeno za dva dny a lépe než jsem kdy očekával, tak to mu musim vzdati všechen respekt. Také mi slibil kdybych kdykoliv a cokoliv potřeboval abych se na něho obratil vzdy hned a primo. Tak ted to mám zase dobré. S moji nemoci je to lepši, ale moc pomalu se to upravuje, alespon se mi to tak zdá. Uz mohu sice chodit na ulici sam, ale jeste s e mnoho a daleko neodvazuji Charlie mela moc spatnou cestu, skoro 12, dni na lodi, a byla nemocna skoro celou jizdu.[5] Z prahy mam zpravy ale stale dost nejasne o tom co to vlastne ta Musicka Akademie je, plat se zda velmi dogry.[6] Prozatim se neda nic delat, protoze stejne nemohu odjeti. Je zde Charlea Munch[7], bude dirigovati v N.Y. v lednu, je stale u nas na navsteve, rad jsem zase uvidel po tolika letaech, je to dobry pritel. Sebanek[8] uz je zpet v Praze uz take psal, ze ma pro mne nejakou vilu nekde na Sumave, pro prazdniny. P. Safranek[9] take psal ze se k vam pojede podivat. Oba vam prejeme pekne svatky i Novy Rok, vse nejlepsi a abychom se konecne zase vsichni ve zdravi sesli doma, uz se to moc protahuje a rad bych po tech vsech letech uvidel a nejak si to trochu pohodlneji zaridil, snad se toho uz pristi rok dockame. Hlavne aby se mi moje zdravi zase brzo vratilo. Vyridte vsem znamym pozdravy i prani k Vanocum, musim se ted dati do psani, mam velkou korespondenci, ktera na mne ceka, stale jsem to odkladal, ale ted uz se do toho musim dati.

          Mnoho vas pozdravujeme a vzpominame srdecna vaši

Charlotte a Bohouš

Doufám že Mařce[10] už je dobře.

Ma chère Marienka

Je m’excuse beaucoup de ne pas vous donner plus vite de mes nouvelles, mais dès mon arrivée ici, j’ai beaucoup à faire, j’ai été assez longue à me remettre de cette mauvaise traversée, et j’ai dû travailler tout de suite, car à l’atelier il y avait beaucoup à faire pour les fêtes de Noël. J’ai trouvé mon pauvre grand bien changé, on voit qu’il a beaucoup souffert, il a besoin beaucoup de soins, et je suis sûre, que quand il aura repris des forces, il redeviendra ce qu’il était avant, c’est seulement un peu de patience, un choc pareil ne se remet pas si vite.

Et vous, ma chère, que devenez-vous, j’espère que vous allez mieux, ce sera encore de tristes fêtes de Noël pour vous, mais cette fois je pense bien que l’année 1947 nous réunira. J’ai été si heureuse d’entendre à Paris la Philharmonie Tchèque, ils ont eu un très grand succès, et les œuvres de Bohus ont été très acclamées, j’ai eu aussi le plaisir de voir M. Sebanek et aussi cette jeune fille de Policka qui m’a parlé beaucoup de vous, Karel Novak, je l’ai vu aussi, mais je n’ai pas pu lui parler beaucoup. À propos, avez-vous reçu les 4 paires de bas nylon ?

Nous avons en ce moment notre ami Charles Munch, il prend ses repas avec nous, car il ne connaît personne à New York, il ne parle pas non plus l’anglais et il est si heureux de nous avoir, il se sent comme chez lui. Il partira pour Boston et reviendra tout le mois de Janvier à N. Y. Pour nos fêtes de Noël, nous les passerons bien tranquillement tous les deux à la maison, Bohus ne peut pas supporter le bruit.

Je vais donc terminer pour ce soir, en vous adressant, ainsi qu’à Fanus et Jindricha tous mes vœux bien sincères de bonne année et de bonne santé, j’y joins toutes mes pensées bien affectueuses, n’oubliez pas de donner mon amical souvenir à la famille Shmit.

Votre Karlicka

Moje milá Marienko

Moc se omlouvám, že jsem nenapsala již dříve, ale co jsem sem přijela, mám strašně moc práce, a docela mi trvalo, než jsem se vzpamatovala z té špatné plavby, a hned jsem se musela pustit do práce, protože v dílně se bylo co ohánět kvůli vánočním svátkům. Svého nebohého starouše jsem zastihla docela změněného, hned je vidět, že hodně trpěl, potřebuje mnoho péče, ale jsem si jista, že až opět nabude sil, bude takový, jako byl předtím, chce to jen trochu trpělivosti, z takové rány se jeden zas tak rychle nedostane.

A co Vy, moje milá, jak se Vám vede? Doufám, že už lépe, pro Vás to budou ještě smutné vánoční svátky, ale tentokrát už pevně věřím, že se v roce 1947 shledáme. S velikým potěšením jsem si v Paříži poslechla Českou filharmonii, měli obrovitánský úspěch, a Bohušova díla se setkala s bouřlivým potleskem, také jsem měla to potěšení a viděla se s panem Šebánkem a také s tou dívkou z Poličky, která mi o Vás mnoho vyprávěla, Karla Nováka[11] jsem rovněž viděla, ale moc jsem s ním nemohla mluvit. Mimochodem, dostala jste ty čtyři páry nylonových punčoch?

Je tu teď náš přítel Charles Munch, stravuje se s námi, protože v New Yorku nikoho nezná, a také nemluví anglicky, je tak rád, že nás má, cítí se jako doma. Odjede do Bostonu a celý leden bude jezdit nazpět do N. Y. Pokud jde o naše vánoční svátky, oba je strávíme v klidu domova, Bohuš nesnese hluk.

Budu už dnes večer končit a posílám Vám, jakož i Fanoušovi[12] a Jindřišce[13] srdečná přání do nového roku a přání pevného zdraví, připojuji nejvroucnější pozdravy, nezapomeňte ode mne přátelsky pozdravit rodinu Šmídovu[14].

Vaše Karlička