| Diplomatický přepis dopisu | Vieux Moulin le 4 Octobre 1946.
Ma chère Marienka.
Merci pour votre gentille lettre, et aussi, pour vos aimables conseils, mais tout ce que vous me dites, toutes ces démarches, je les avait déjà faites aussitôt, que j’ai su, que le voyage de Bohus n’était pas possible, Bohus de son côté a fait l’impossible pour hâter mon retour près de lui, et vraiment je dois dire, que ces Messieurs de l’Ambassade Tchèque ont été très zélés, j’ai reçu avant-hier un télégramme de M. Vašek, me priant de venir en toute hâte à Paris pour arranger mon voyage sur un bateau qui part le 6 Octobre, sur leur avis, je me suis rendu à l’Ambassade d’Amérique, et là, il m’a été répondu, qu’il n’y avait rien me concernant, après bien des démarches, et aussi avec l’aide d’une cousine qui est employé à l’Ambassade Américaine, nous avons retrouvé la lettre que M. le Ministre d’Amérique avait envoyé à M. Vašek le 30 Sept., me donnant une priorité, pour rejoindre mon mari, en tout cas, il était déjà trop tard, le bateau est au complet, il me faudra attendre le prochain départ qui est fixé vers le 16 ou le 17 Oct. Je dois me rendre de nouveau à Paris le 14, et cette fois, je pense, qu’il n’y aura plus rien qui viendra entraver mon départ. J’ai aujourd’hui une lettre de Bohus du 1er Oct., qui me donne des bonnes nouvelles, il est si heureux à la pensée, que je vais bientôt rentrer, il m’apprend aussi, que le ministre de l’éducation à Prague est changé, ce qui me fait entrevoir, qu’il pense bientôt rentrer à Prague, cela me réjouit beaucoup, car je dois vous l’avouer, je n’ai aucune joie de rentrer en Amérique, sauf celle de revoir mon cher grand, donc, vous voyez, ma chère Marienka, encore un peu de patience, et cette fois, il nous sera possible d’être réunis, naturellement pour vous ce sont les longs vilains mois d’hiver, qui vont venir, peut-être serez-vous un peu plus confortable, que l’hiver dernier, tâchez de bien prendre garde à votre santé, afin que quand nous serons à Prague, il vous soit possible de jouir un peu de la belle vie, que Bohus vous apportera. Je suis sûre, qu’il y aura de belles manifestations en son honneur et vous devez être là, pour en prendre votre part. Si je le peux, je vous ferai un petit mot avant mon départ de France. Bonne santé, ma chère Marienka, j’ai toujours beaucoup de bonnes pensées à votre égard, car vous le méritez. Ayez confiance, je suis sûre, que très prochainement nous nous reverrons, et que nous aurons fini avec tous nos tracas. Je vous embrasse bien affectueusement de tout cœur.
Votre Karlicka
Bons souvenirs à Fanuš et Jindricka.
Maman est bien courageuse, elle sait bien que je dois être près de Bohus, espérons que Dieu vous donnera encore la santé quelques mois, elle vous donne ses amitiés, ainsi que toute la famille.
Vieux Moulin 4. října 1946[1]
Moje milá Marienko[2].
Děkuji za Váš milý dopis a také za Vaše laskavé rady, ale vše, co mi říkáte, všechny ty kroky, ty jsem podnikla hned, jakmile jsem se dozvěděla, že Bohušova cesta není možná, a pokud jde o Bohuše, učinil vše možné i nemožné, aby uspíšil můj návrat, opravdu musím poznamenat, že ti pánové z české ambasády se horlivě snažili, předevčírem jsem dostala telegram od pana Vaška, v němž mne žádá, abych co nejrychleji přijela do Paříže, aby se zařídila moje cesta na lodi, která odplouvá 6. října, na jejich radu jsem se vydala na americkou ambasádu, ale tam mi odpověděli, že nemají nic, co by se mne týkalo, po četných žádostech a také za pomoci jedné sestřenice, která pracuje na americké ambasádě, jsme nalezli dopis, jejž pan ministr z Ameriky[3] zaslal 30. září panu Vaškovi, ve kterém mi uděluje přednostní právo, abych se dostala za svým manželem, v každém případě je už příliš pozdě, loď už je plně obsazená, musím čekat na další odplutí, které je stanoveno asi na 16. nebo 17. října.[4] 14. musím opět zajet do Paříže, a tentokrát už se, myslím, nevyskytne nic, co by mi překazilo odplutí. Dnes jsem obdržela Bohušův dopis z 1. října, v němž se dočítám dobré zprávy, je moc rád při pomyšlení, že se brzy vrátím, také mi sděluje, že byl vyměněn ministr školství v Praze[5], a to mne přivádí k domněnce, že zamýšlí brzký návrat do Prahy[6], z toho mám velikou radost, musím se Vám totiž přiznat, že mě návrát do Ameriky vůbec netěší, pominu-li radost z toho, že se opět shledám se svým staroušem, tak to vidíte, moje milá Marienko, ještě jen trochu trpělivosti, a tentokrát už se budeme moci shledat, Vás přirozeně čekají ty dlouhé a ošklivé zimní měsíce, snad to pro Vás bude aspoň trochu pohodlnější než minulou zimu, pěkně na sebe dávejte pozor, abyste byla zdravá a abyste se potom mohla, až budeme v Praze, trochu těšit z krásného života, který Vám s sebou Bohuš přinese.[7] Jsem si jista, že se zorganizuje něco pěkného na jeho počest a Vy musíte být při tom, abyste z toho také něco měla. Pokud budu moci, pošlu Vám pár řádků, ještě než odpluji z Francie. Pevné zdraví, moje milá Marienko, bez ustání na Vás mnoho myslím, Vy si to zasloužíte. Věřte mi, jsem si jista, že se v nejbližší době opět shledáme a všechny ty naše strasti skončí. Z celého srdce Vás vroucně líbám.
Vaše Karlička[8]
Pěkné pozdravení Fanoušovi[9] a Jindřišce[10].
Maminka[11] je statečná, moc dobře ví, že musím být u Bohuše, doufejme, že Vám Bůh ještě několik měsíců dopřeje zdraví, pozdravuje Vás ona i celá rodina.
|
| Věcné poznámky k DP | [1] Charlotte pobývala od června do listopadu 1946 v Paříži a ve Vieux-Moulin.
[2] Marie Martinů (1882-1959), sestra BM.
[3] Pravděpodobně Jan Masaryk (1886-1948), československý diplomat a politik, ministr zahraničí.
[4] Charlotte odplula z Le Havre 19. 11. 1946 a do New Yorku připlula 30. 11. 1946 (srov. List or manifest of alien passengers for the United States immigrant inspector at port of arrival, loď S. S. John Ericsson, Ellis Island Foundation, http://libertyellisfoundation.org)
[5] 2. 7. 1946 se stal ministrem školství Jaroslav Stránský (1884 – 1973), který nahradil v této funkci Zdeňka Nejedlého (1878-1962).
[6] Již v září 1945 BM obdržel telegram od Václava Holzknechta (1904-1988), tehdejšího ředitele pražské konzervatoře, s nabídkou profesorského místa, na který okamžitě souhlasně reagoval s dotazy na další podrobnosti, které Holzknecht předal ministerstvu školství a osvěty pod vedením Zdeňka Nejedlého. Z tohoto úřadu však již další nabídka ani oficiální pozvání, na které BM netrpělivě čekal, nepřišlo. Naděje na získání vhodné pracovní pozice v Praze se ale BM ještě v této době nevzdal (Mihule 2002, s. 374).
[7] BM navštívil Evropu po druhé světové válce až v roce 1948 (od června do září 1948), kdy navštívil Paříž, Nice a Basilej. Do Československa se již nikdy nepodíval.
[8] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.
[9] František Martinů (1880-1958), bratr BM.
[10] Jindřiška Martinů, rozená Palečková (1882-1965), manželka Františka Martinů, švagrová BM.
[11] Amicie Quennehen (1866-1948), matka Charlotte Martinů.
|