[New York] Sept. 9. 1946.[1] 4

Drazí,

Doŝel dopis z 5./9. se čtyrlístky, snad mi přinesou štestí. Odpovídám ihned abyste měli zprávy. Jsem už zpět v N.Y. a doufám že vše bude v pořádku, psal jsem Charlie[2] aby se vrátila sem, protože okamžitě na cestu do Evropy není ani pomyšlení.[3] Musím se zotavit a bude to asi trvat 3-4 měsíce, než se zase dostanu do normálního stavu.[4] Prozatím je všechno dobré, jenom chůze je ještě obtížná, to vše se časem zpraví, jak to bude s pravým uchem, ještě nevím, mám starosti že není vše v pořádku, doktor říkal že si mohu gratulovat že to je aspoň tak, úraz byl velmí vážný. Spadl jsem z terasy, bylo to neopatrnosti školy, terasa nebyla na jednom místě ohražena, a vypadalo to jako kdyby tam byly schody a zatím tam nebylo nic, a večer ve tmě se nedalo předvídat že tam je jáma. Měl jsem proraženou lebku a asi otřes mozku, a také žebra poroucháná, ne zlomena, s hlavou to bylo nejvážnější, proto jsem byl tak dlouho ve špitále a doktor řekl že jsem mohl býti lehce uplně paralyzován. Raději jsem . ani otom nepsal. Teď jsem mimo nebezpečí ale vezme to čas, dovedete si představit co jsem zkusil. Našel jsem moc dobré přátele, kteří se o mne starali po celou tu dobu i ještě dnes, také Vám o tom napíšu později, bylo to jako kdyby mi pán Bŭh poslal někoho v nepřítomnosti Charlie aby se o mne staral.[5] Myslím že bylo skoro lépe že zde Charlie nebyla, byla by to odstonala a nebyla by mi mohla nijak pomoci.

Tak už si o mě nedělejte starosti, už se z toho z trpělivostí dostanu. Lituji že se můj návrat zase oddálil, už bych Vás Měl všechny zase uvidět, co můžeme dělat, osud je silnější, musíme býti trpěliví.[6] Jsem rád že jste dostali ten balík, zase to pomůže. na nějakou dobu, Objednal jsem Vám ještě jeden takový, protože jsem teď nemohl nic poslat už dlouhou dobu. Čekám na zprávy od Charlie, doufám že dostane nějaký avion pro návrat, těšila se na mne, ale také chápe, že by nebylo rozumné si vydat na takovou cestu. Teď začnu vyřizovat celou zadrženou korespondenci, budu míti hodně co dělat.

Moc Vás srdečně zdravím

Váš Bohouš

[1] 9. 9. 1946

[2] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.

[3] Charlotte pobývala od června do listopadu 1946 v Paříži a ve Vieux-Moulin.

[4] BM vyučoval od 1. 7. 1946 na letních kurzech v Berkshire Music Center, později Tanglewood Music Center v Lenoxu, Massachusetts. Jeho pobyt zde byl ale ukončen kvůli vážnému úrazu po pádu z terasy z dvoumetrové výšky, který se stal 17. 7. 1946 na zámku v Great Barringtonu. BM svůj stav v dopisech manželce záměrně zlehčoval, aby ji neděsil. Ve skutečnosti měl zlomenou lebeční kost ve spánkové oblasti, silný otřes mozku a poraněná žebra (Šafránek 1961, s. 274; Mihule 2002, s. 385). Následky tohoto úrazu pociťoval až do konce svého života.

[5] Zde BM naráží na přítomnost Roe Barstow (srov. PBM Kr 347). Roe Barstow se stala dlouholetou důvěrnou přítelkyní BM.

[6] BM navštívil Evropu po druhé světové válce až v roce 1948 (od června do září 1948), kdy navštívil Paříž, Nice a Basilej. Do Československa se již nikdy nepodíval.