Vermont] Aug 24. 1946[1] 3

Drazí,

doufám že jste dostali můj dopis a že Vás uklidnil. Nemám od Vás zprávy, Váš dopis asi cestuje za mnou, změnil jsem teď často adressu, jsem teď v horách, nadýchat se čerstvého vzduchu, a vracím se do N.Y.[2] začátkem Septembru, tak už pište tam. Daří se mi dobře a zotavuji se rychle, tak nemějte starosti, vše už je na nejlepší cestě.[3] Jedna věc mne mrzí, a udělá Vám asi zármutek, že teď nevím jak to dopadne s tou moji cestou do Evropy, momentálně bych nebyl schopen to podniknouti, a jak rychle se zotavím to také nevím, možná poměrně rychle, všechno to vezme čas, a nechci riskovati takovou cestu, je to přece jenom velká únava.[4] Všechno se stále tak podivně utváří, jako by chtělo překazit pokaždé když mám plán odjeti. Teď záleží vše na doktorovi v N.Y. kde se chci nechati řádně prohlednouti, ucho ještě není v pořádku a dle jeho rady se zařídím, je stále možnost že do té doby, t. j. koncem Septembra budu už zase jako dříve. Jsem už teď zase docela normalní, (až na to ucho.) ale podle doktora mŭj úraz vezme dlouhý čas než všechno zase je úplně v pořádku, jsem stále slabý, ztratil

jsem hodně na váze, tak to teď doháním. Charlie[5] také nebude míti velkou radost, no možná že to přece jen bude možno, ale kdby byl i malý risk, tak raději počkám a odložím cestu, měl jsem teď zkušenosti s nemocí už dost. Napíŝu Vám hned z N.Y., jak dopadla prohlídka. Prozatím můžu poděkovati Panu Bohu, že jsem z toho ven a že to tak dopadlo, našel jsem zde hodné lidi, kteří se o mne starali jako kdyby to byla Charlie.[6] Myslím že se jí už hodně stýská.[7] O mě už starost nemějte, vŝe je v pořádku a časem se vše zase vrátí, jako po každé nemoci, horský vzduch mě hodně posílil, tak je vše dobré jenom se nesmím unavit nebo to přehnat alespoň v začátcích. Tak rád už bych se podíval domu, doufám ještě že to bude možno teď, řekneli ovšem doktor abych to neriskoval, zařídím se dle jeho rady. Napíŝu Vám z N.Y.

Moc Vás zdravím a vzpomínám

Váš Bohouš.