[Great Barrington] Srpen 1. 1946[1] 2

Drazí,

Čekáte jistě netrpělivě na mŭj dopis.[2] Doufám že jste se moc nepolekali s tím mým akcidentem, teď už je vše v pořádku, jenom musím ještě zůstat v nemocnici pár dní[3], abych si odpočinul a byl klidný, né moc pohybu, jinak ale žádné nebezpečí už není, tak budte klidní, Charlotte[4] už ví o té nehodě[5], to víte že by byla ráda zde se mnou, ale teď už je vše na nejlepší cestě a snad je dobře že jsem nucen si takto pořádně odpočinouti, s tím vším rozčilováním jsem byl také už hodně unaven a zde naberu zase nové síly, doktor říká že mám báječné zdraví. Zde se všíchni o mne ohromně starali a studenti[6] mi nosí ovoce a květiny, mají mne všichni moc rádí. Ještě píšu v posteli, tak je to rozházené ale to nejhorší, díky Bohu, je za mnou. Rudy[7] sem jezdí se na mne podívat a celý Tanglewood stále se ptá, jak mi je, všichni se ohromně zajímají. Teď už je vše dobré v pořádku a tento dopis Vás snad uklidní. Napíšu zase brzo, nedělejte si starosti. Váš dopis došel, odpovím příště. Moc Vás všechny zdravím Váš Bohouš

Nevím zdali jsem Vám napsal co se vlastně stalo. V tom zámku je veliká terasa, která na jednom místě je otevřená a vypadá to jako kdyby tam byly schody, a zatím tam není nic, jen díra a tam jsem spadnul, bylo hodně tma, taková hloupá příhoda. Ještě jsem z toho vyšel poměrně dobře ale ten první týden už bych nechtěl znovu prožít, ani jsem to Charlie nepsal, to chápete. Zde se o mně ale starali ohromně, to musím říci. Tak už je to za mnou, jediná výhoda že jsem byl nucen si pořádně odpočinouti, což mi dělá dobře.

Moc zdravím!!