New York 20/4. 1946.

Drazi,

Dnes vás asi dopis nepotěši,protože vám musim zdělit, že náš návrat domu se zase ješte oddálil,a že na Festival[1] nemůžemem přijeti,vim že vás to zarmouti,my take upřimně litujeme,tolik jsem se tešili i Charlie[2],ale co se dá dělat.To naše dovoleni stále neprišlo[3] a tak nehledě k mnoha jiný věcem, to na tak kratkou dobu opravdu nestoji za tu cestu.Je to veliká unava stálo by nás to take mnoho penez,vice než dva tisice dollaru,to je pěkny obnos,možná že jej budeme později potřebovati a že nam bude užitečný,zvláště jestli se v Praze budou tak pomalu rozhodovat ,jak až dosud.[4]Ty potřebné papiry dosud nemáme a bude to ještě pár dni trvat,tak bych vlastně přijel v půl května a musel odejet začátkem června už zpět, vzhledem ke komplikovane cestě zpět,to bych se všude jen otočil a vrátil bych se unaven,neni to dosud žadná radost cestovat,take uz to dobře nesnášim.Mimo to, pochybuji ze bych v té době něco zařidil pro sebe v Praze,přijel bych právě do voleb[5],to vite že nebude na nic čas, myslim ze i Festival tim značně utrpi. V celku bych byl přitomen jen provedeni symfonie.[6]Doma bych se právě jen otočil,a tak, i z mnoha jiných důvodu,o nichž dnes nechci psat,jsem se rozhodl ze múj návrat domu bude lepe ještě odložit.Chapete že nás to mrzi oba, tolik jsme se těšili na shledáni,jenže v dnešnich dobách člověk nemuze dělati co chce,a doufam ze to uznáte.Ostatne z Prahy, vyjma hochu z Filharmonie[7], nikdo neprojevil zvláštni zájem, to by mi bylo ostatně jedno kdyby to bylo šlo dle mého původniho planu,odjet odsud už zácátkem dubna a zůstat aspoň nějaký čas doma, ale tak jak se to vyvinulo, tak se mi zda, ze by to bylo opravdu moc na kratko.Mimo to bych riskoval svoje misto zde[8], a i připadne i návrat sem, protože jen to ted hodně tězké a zdá se ze to bude čim dál tim těžši.Doufejme ze to je jenom odklad o pár měsicu[9],ale dne s si každy musi hájit to co má a na sliby se moc nespolehat.J_a doufám že po volbách také dojde k nějakému rozhodnuti co se mne týče, ale momentálně jak vite, všichni čekáme jak to dopadne.Pravdepodobne Charlie pojede sama do Francie[10], chce videt maminku[11],Zpravy jsou sice dobré ale to vite že je nepokojna,ale ona nemusi tak spěchat s návratem jako ja ,a mohla by zůstat doma delši dobu,to vše ostatně záleži také na tom kdy dostaneme ty papiry . Ja jsem se rozhodnul, protože nemohu stále byti v nejistotě co dělat,to ničemu neslouži a překáži to i v práci,člověk stále mysli na něco jineho co by měl udělat a na konec to nejde a cely ten čas je ztracen. Tak jsem se rozhodl že nepojedu,protože vše je proti tomu,ja vim že vam to způsobi zármutek ale myslim že to uznate, a že to je v dané situaci rozumne. Doufejme ze ten odklad nebude dlouhý a že se najde možnost se podivati domu. Doufam, ze baličky zase začly docházet, posilame každy týden,přidali jsme ten mlečny pudr,a take myslim špek Baconv konserve,dnes posilame jazyk (tongue) je hodne slaný,tak prvni vodu slejte,dostal jsem od p. Švece[12],za to že jste poslali ty cigarety jeho bratrovi.On psal take bratrovi aby vam sem tam něco poslal z hospodářstvi.Poslal jsem balik prostřednictvim jedne agence,jsou v něm dobré věci.Zde je velká akce pro pomoc Evrope,a tak některé věci budou zase těžko k dostáni, bude to rekvirovano statem pro zasilky do Evropy,možná že ta dostanou na konec vynadano jako obvykle. Tak jsme stale ve stejné situaci, nevime co bude dále a proto si raději držim tu posici kterou mám, to je aspon jisté,zvláště když u nás kde kdo mluvi o povinnostech, ale ne o vlastnich ,nybrž u jinych.Snad pochopite že kdyby to bývalo možné jen trochu, že bychom byli přijeli aspoň vás uvidět, mnoho vás se Charlie srdečně zdravime a vzpomináme, snad se vše brzo urovná k naši spokojenosti.

Srdecne vasi

Bohouš a Charlie

[1] První ročník festivalu Pražské jaro probíhal od 11. 5. do 4. 6. 1946.

[2] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.

[3] Míněny dokumenty potřebné pro cestu do Evropy a zpět do USA.

[4] V září 1945 BM obdržel telegram od Václava Holzknechta (1904-1988), tehdejšího ředitele Pražské konzervatoře, s nabídkou profesorského místa, na který okamžitě souhlasně reagoval s dotazy na další podrobnosti, které Holzknecht předal ministerstvu školství a osvěty pod vedením Zdeňka Nejedlého. Z tohoto úřadu však již další nabídka ani oficiální pozvání, na které BM netrpělivě čekal, nepřišlo (Mihule 2002, s. 374).

[5] První poválečné parlamentní volby v Československu se konaly 26. května 1946.

[6] Symfonie č. 1, H 289, zazněla na festivalu Pražské jaro 27. 5. 1946, Českou filharmonii řídil Charles Munch (1891-1968) (Webový archvi Pražského jara, http://www.festival.cz/cz/archiv/3749).

[7] Česká filharmonie.

[8] BM má vyučovat od 1. 7. 1946 na letních kurzech v Berkshire Music Center, později Tanglewood Music Center v Lenoxu, Massachusetts.

[9] BM navštívil Evropu po druhé světové válce až v roce 1948 (od června do září 1948), kdy navštívil Paříž, Nice a Basilej.

[10] Charlotte Martinů pobývala v Paříži a ve Vieux Moulin od 10. 6. do 19. 11. 1946.

[11] Amicie Quennehen (1866-1948), matka Charlotte Martinů.

[12] Jan Švec, americký krajan.