| Diplomatický přepis dopisu | Ma chère Marienka
je vous demanderais de ne pas trop m’en vouloir, si je ne vous écris pas souvent, mais Bohus doit vous dire combien je suis occupée par mon travail. Je suis heureuse de savoir que vous recevez les colis, nous pensons bien quelle est votre joie en les recevant, je prends note de vous acheter toutes les choses que vous me demandez pour vous et pour Jindricka, je n’ai rien contre elle, mais j’étais restée sous l’impression de votre lettre de 42, par laquelle vous me disiez qu’elle avait été méchante avec vous, c’est tout, tant mieux si tout va bien maintenant.
Nous sommes toujours en attendant nos papiers et je commence bien à devenir nerveuse, je vois les jours qui s’écoulent et aucun avancement, tout est si compliqué, quelquefois je désespère, enfin il faut quand même penser que tout s’arrangera pour le mieux, mais c’est tout [de] même enrageant, qu’en temps de paix, il faut tant de ces stupides formalités. Personne n’aurait pensé, qu’après la guerre nous aurons une vie aussi troublée, mais nous ne sommes pas les seuls. Je vous demande pardon, je suis un peu pessimiste aujourd’hui, et je n’ai pas le droit de vous communiquer mes chagrins, car vous avez beaucoup souffert, plus que moi, mais vous comprendrez même [quel] est mon désir de revoir ma patrie, ma famille et aussi vous, ma chère Marienka, c’est pouquoi je voudrais partir le plus vite possible.
C’est dans cet espoir que je finis, en vous embrassant bien affectueusement de tout cœur. Toutes mes pensées bien aimantes pour Fanos et pour Jindricka, nos bons souvenirs à M. et Mme Smidt.
Votre Karlicka
Moje[1] milá Marienko[2],
nemějte mi prosím příliš za zlé, že Vám nepíši často, Bohuš Vám určitě povídá, jak moc jsem zaneprázdněna prací. Jsem moc ráda, když se dozvídám, že balíky dostáváte, dokážeme si představit, jakou asi máte radost, když je dostanete, dělám si poznámky, abych Vám nakoupila všechny ty věci, o které mne žádáte pro sebe a pro Jindřišku[3], nic proti ní nemám, ale setrvávala jsem pod dojmem z Vašeho dopisu z roku 42, jehož prostřednictvím jste mi sdělovala, že k Vám byla zlá, je jen dobře, pokud je nyní všechno v pořádku.
Pořád jen čekáme a čekáme na naše papíry[4] a už z toho začínám být pěkně nervózní, vidím, jak dny uplývají, a posun žádný, vše je tak komplikované, chvílemi už jsem zoufalá, ale co, přeci jen je nutné mít na mysli, že se to všechno nějak urovná tím nejlepším způsobem, ale stejně je to k vzteku, že je v době míru zapotřebí tolika hloupých formalit. Nikdo by si nepomyslel, že budeme mít po válce tak pohnutý život, ale nejsme sami. Odpusťte, dnes jsem trochu pesimistická, a nemám právo sdělovat Vám svoje hoře, protože jste hodně trpěla, více nežli já, ale dozajista chápete, jak toužím opět spatřit svoji vlast, svoji rodinu a také Vás, moje milá Marienko, a jen a jen proto bych chtěla odcestovat co nejdříve.
S touto nadějí uzavírám, vroucně a z celého srdce Vás líbám. Srdečné pozdravy Fanoušovi[5] a Jindrišce, pěkně pozdravujte také Šmídovy.[6]
Vaše Karlička
|