NewYYork   28/2 1946. 23

Drazi,

Dnes dosel vas dopis z 15/2, tak mame radost ze dostavate balicky,a ze vam to trochu vypomuze,doufejme ze dojdou i ty dalsi,i ten s mydlem(ty vonava mydla nechceme davati dohromady s jidlem)a ze budou uz ted dochazet rychleji a pravidelneji.To vite,poslali bychom vice,ale musime posilat jen ty veci,co vydrzi cestu.Take mnoho veci,dobrych,neni na trhu,ty co meli v armade.Jeste to stahuji pro zasilky UNRA.[1]Vsak nam to i zde casto zhorklo na jazyku kdyz jsme si vzpomeli na vas a na vsechny v Evrope,co byste asi za to dali, kdybyste to mohli miti.Ted i zde je to trochu, ne moc,horsi,ale ze zacatku,kdyz jsme videli co se toho zkazilo a vyhazelo,co lidi by se bylo z toho uzivilo,ani ostatne behem valky tu nepocitili bidu.Meli jsme zde sice take ration karty[2],a obcas neco schazelo,ale vzdy se to brzo objevilo na trhu. Tak jsme se meli opravdu dobre,ale skoro pri kazdem jidle jsme vzpominali,co byste za to asi dali,a jak by vam to pomohlo.Zvlaste ted,kdyz baliky tak dlouho nedochazeli,jsme byli uz nervosni.Tak dlouho to zdrzovali,chtel bych vedet kdo to delal,do Francie se posilalo ihned a k nam to trvalo skoro pul roku,meli asi u nas jine starosti.Take i komunikace jsou asi ve spatnem stavu Budu vam toho hodne vypravovati o teto zemi,je to moc zajimave a moc malo toho doopravdy vime,ono to vse je trochu jine neznam vykladali.Ale zvyknout si neni lehke,my mame docela jiny styl zivota,ktery jim je cizi a nemohu rici,ze bych si uz byl zvyknul,Charlie[3] jeste mene.Musim ale rici ze nas zde prijali jako kdybychom tu byli odjakziva,je to prece jenom ohromna zeme,ja z ni znam vlastne maly kousek,pres to ze jsme hodne jezdili,ty vzdalenosti zde jsou ohromne a kazdy kraj ma neco sveho.Je v nich jeste hodne toho cemu rikame pionyrstvi,je znat jak se zde lidi museli prati o zivot s prirodou i ostatnimi lidmi,nez se z nich stali ti milienari.A take nejsou vsichni tak dobre situovani ale kazdy ma stale moznost neco dokazat,necha se ta chance,jen ze musi neco umet nebo delat a ne jen mluvit,s tim zde moc daleko nedojde.Maji ovsem vseho hojnost a ten zivotni standard je opravdu vysoky.Ted jsou samozrejme zmatky,protoze lide zde si nedaji nic libit a ta situace po valce se komplikuje.ale myslim ze z toho brzo vyjdou.Vidite podle veci co posilame jak maji vsechno ulehceno,vse dostanou pripraveno,a to jeste mnoho veci nelze posilat.jsem rad ze jsem je mohl poznati na vlastni oci,to je docela neco jineho nez kdyz o nich cteme.Je zde i velika osobni svoboda a mnoho se dela ve prospech celku. Nam ovsem vselicos pripada prilis uniformni,mechanicke,ale ono to pri te ohromne rozloze mnoho usnadnuje zivot.Nam to ovsem prece jenom schazi, byli jsme zvykli na jiny styl,ne tak intensivni, rychly a unavujici. Marenka Prazanova[4] mi psala a mel jsem velkou radost z jejiho dopisu.Tak to potesi,kdyz clovek vidi jak na nas vsichni vzpominate a tesite se na nas. V tech balikach jsou powder milk,to je mleko susene,pak eggs jsou vajicka susena,musite to vyzkouset jakou davku dati,my to neuzivame,mame vse cerstve.Nevim zdali jsme poslali tomatos,rajska jablicka take v pudru nebo bacon,spek, v pudru posleme priste nekdy se nedostane,take konservy vegetables z ruznych rostlin,ty dele vydrzi,napiseme vam k tomo vyklad.Reknete co byste potrebovali nejvice,kavu. ryzi cacao cokoladubudeme stale posilati, ale chcetali take koreni, pepr, papriku sul a.t.d. tak napiste.tabak jsem koupil tedy jiny,obycejnejsi,ja tomu nerozumim. Saty pro Fanouse[5] budu hledet privesti sebou,zde neni moc dobra kvalita to vse prichazelo z Anglie a od nas,to same pro hedvabi a.t.d. Budu hledet vzit sebou co nejvice,komplikace je jenom v tom ze z Parize poletime a do avionu nelze vziti mnoho veci.[6]jaka je mira pro saty a pro boty pro vas? S temi penezi z Melantrich[7] je to v poradku cili O.K. ( okey) jak se zde rika, nedelejte si stim starosti, ja se snimi uz vyporadam.

Charlie Vás zdraví. Srdečně Váš Bohouš.

[1] UNRRA, United Nations Relief and Rehabilitation Administration. Mezinárodní organizace poskytující potraviny a léky zemím postiženým válkou. Aktivní mezi lety 1943-1947.

[2] Ration cards, přídělové lístky na potraviny.

[3] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.

[4] Marie Pražanová (1897-1982), poličská občanka, přítelkyně a podporovatelka rodiny Martinů.

[5] František Martinů (1880-1958), bratr BM.

[6] BM měl původně v plánu odcestovat v únoru 1946 do Paříže a potom domů. Posléze odjezd odložil na květen, ale ani toto přání nebylo naplněno.

[7] Hudební nakladatelství v Praze. BM zařídil, aby jeho nakladatelské honoráře (respektive zálohu na ně) poslal Melantrich rodině do Poličky (srov. Popelka 1996, s. 91).