[Schönenberg, Pratteln] April 4. 1958.

Mily Milosi.[1]

Postaven byf před úkol závažný vysoce nadepsáni proslova knihy,zadumal jsem se hluboce uvážif okolnosti všechny okolo stojici a po svém životě bývalém se rozhlednuf ‚jsem shledal že úkol tento velký jest a zavážnosti plné obsahuvši,zalekl jsem se a uchýlif se ku slohu bib­lickému,prozkoumati jsem se jal ‚jak bych z této pasti temné a hluboké vyváznouti mohl bych svému zdraví na těle ubližiti se vyhnul. Dloubavše do problemu toho vysokého jsem objevil že jsem nic neobjevil ja­kym zpusobem lstivým a zákeřným bych se nebezpeči vyhnul čili nenajda nic co by duši moji potěšilo,znovu jsem se zahloubal do propasti problému tohoto, nevidaného a pichlavých ostnů plného. Nenašedše východiska žádného samotného a podivavši se na to z úhlu jiného shledal jsem že to jest úplný chyták na ptáky neboť stvořivši něco sama o sobě, státi by se mohlo snadně,že bych tvrdil opáčnosti na stránce prvotní  což ty sám bys vyvraceti a zle potírati byl nucen a povinen na stránkách ostatních knihy celé, čímž jakási mohutná konfuse by mohla vzniknouti v duších uzavřenych čtenářstva celého,kteři usoudivšice že jeden neb druhý na omylu jsa,shledali že jsme oba velicí omylové v otázce tak vážné a nekompromisni. A jda do sebe sama samotného, prozkoumaf detaily všechny druhu všelikého, k náhledu jsem dospěl že tato možnost tady jesti,anižto já neznám obsahový obsah knihy tvoji mohl bych zakopnouti o detail nějaký divný,což pri povaze moji samé je možnosti blízko.Čili v jiných slovech vyjádřeno byvši,počkám až mi něco vhodného napadnouti ráčí, což i možnost toho jest dle způsoba života mého samotného a že dne jednoho přiznivého muj mozek bude osvícen náhle a ne­očekávaně nápadem skoro geniálnim a nebo blízko této možnosti. Čili neřikej hop až přeskočíš,dí stará moudrost lidstva nastřádaná po staleti minulá,byvši názoruf poněkud reakcionařských uchopil jsem se idei této slavné jako stébla se tonoucí zachytá a spokojenost se navrativši do dúše moji byl jsem spokojen.Anižto jelikoz pospichati třeba neni, myslím vyčkáme času jako husa klasu. Toto prírodni přirovnani vyjadřuje muj důševni stav take a rostouc ze starých moudrostí se mi zdá,že vyhovuje všem požadavkům problému toho složitého a nebývalého.

A aj lide přišli ze zemí dalekých a neznamých a poklonili se hluboce moudrosti této řkouce: budme vdečni starým Če­chům kteři vytvořili život svuj a zakladě pevném.

Byf překvapen take tvrzeni tvého že jinou knihu v jazyku nám známem českém vydati hodláš,[2] byl jsem se zamyslil v jakém jazyku dosavadni kniha byla vytvo­řena a :pocítif radost z radosti tvoji nad výkonem vykonaným byl jsem spokojen s osudem vlastním svým a okouz­len jsa úvahamy harmonickymi aj i jinýmy zkou­mal jsem znovu svědomi svoje zdali vše co ty řikati se jmeš je události pravdivou a pýchu nad sebou samým jsem pocitil. zkoumaf dále zdali bych svojí filosofií to vše nepokazil odložil jsem vychodisko otázky této na dobu pozdějši a slunce vyšlo veliké na nebi. lide se klaněli a hlasite zpivajice si prozpěvovali než do domovu svych tiše odešli. Amen.

Tvuj

Bohouš

^[1]      Dopis Miloše Šafránka byl patrně důvodem k této zcela ojedinělé skladatelově hříčce, v níž parafrázuje archaickou češtinu a ironicky používá oslavné výjevy.

^[2]      Miloš Šafránek zřejmě avizoval svou budoucí knihu Divadlo Bohu­slava Martinů, která vyšla v roce 1979.