[South Orleans] August 14. 1945

Milý příteli,

objednal jsem si obě knihy a těším se na ně. Čtu teď Cassirera[1] a dělá mi to moc dobře. Vy nemáte nic pozoruhodného nového? Čtu také znovu Müllera,[2] je to chytrý pán a zajímavý. Co se týče té sociální vědy kterou do sebe chci vstřebati, myslím že se toho vzdám, mě to nejde do systému, tak myslím umřu aniž bych tento obor zvládnul. Říkala mě Milada Svobodová[3] že se jim zdá, od té doby co mě neviděli, že už nejsem tak veselý jako dříve. Řekl jsem jí že se mi to zdá o nich také. Pravděpodobně máme oba pravdu. Nu, člověk ne­může býti pořád veselý! Tu naši silent[4] propagaci také nechápu a nevim co s tím sledují, pravděpodobně jim to nestoji za, jsou ten[5] zpuchřelý západ nebo dokonce Amerika. Pak se musíme spokojiti se zprávami z N. Y. Listu v lidovém stylu. Já sa nemohu zbavit dojmu že s tím Talichem to bylo jak Vy říkáte. Že dosud nebyl postaven před soud! Přece ho nenechají zavřeného až do smrti?[6] A soudy u nás nescházejí, material už byl jistě dlouho připraven. Také se mi vloudila taková heretická a nelidová myšlenka do hlavy že u nás teď rozhoduje všechno jenom lid. a jenom lid ale nemohu najit ten okamžik kdy ku př. lid se rozhodnul jmenovati Nejedlého.[7] on vlastně když o tom přemyšlíte nebyl lidem zvolen vůbec. Asi Vám to bude divné že mohu sní­ti, že vůbec někdo může sníti, takové nectné myšlenky, asi ve mě není něco v pořádku, potřebuji nějakého psychoanalystu aby mi rozehnal tenhle komplex. On totiž ten komplex se strašně roztahuje a nezůstává přímo na jedné osobě Nejedlého, který se tolik ohání tím lidovým zásahem do všeho, nýbrž se rozšiřuje na všechna důležitá místa. Ale zase máte pravdu, ono asi pravděpodobně na kultuře moc nezáleží, a musíme specifikovati že na té kultuře kterou bude dělati tento spolek opravdu vůbec nezáleží.[8] Člověk se stále á stále něčemu diví až jednoho dne se přestane divit vůbec, ten nerv se zkrátka opotřebuje a ani ty servomotory nervů už nefungují. Jak by se člověk nepřestal divit, když vidí, jak píšete o tom pánovi který vládnul na téměř i nejvyšších místech a když se vrátil domů tak ho zabásli. Jaký musí býti psychlogický stav všech těch co se mu několik let tlačili a vzdávali pocty, totiž možná že psychologický stav už u nich také přestal dávno fungovati. Ono se totiž nesmí vše brát do extrému, nejlepší je přece ta zlatá střední stezka! Za tu se to všechno schová. Hlavně do kupy a dělejte pracovati ale hlavně do kupy, to spěchání pracovati to už je čistě lidová otázka o té si musí rozhodnouti sám lid, samozřejmě někdo to musí usměrnit, jinak bychom přišli o všechny úředníky, lid sám má na tom dosti když se může rozhodovat a spěchat pracovati. Tak jen pěkně do kupy.

NAZDAR[9]

Zdravím mnoho a vesele!

B. Martinů

^[1]      Ernst Alfred Cassirer (1874–1945), německý filozof žijící od roku 1941 ve Spojených státech. Jak uvádí Šafránek, byl Martinů s Cassi­rerovým dílem An Essay on Man z roku 1944 velmi dobře obez­námen: „Četli jsme tuto jasnou a vlivem angličtiny i prostředí prostou knihu společně v New Yorku začátkem r. 1945. Exemplář, který jsem s Martinů vyměnil, je opatřen na okraji množstvím jeho poznámek, často ve formě hudebních znaků, houslového klíče, křížků apod. na dů­kaz souhlasu se spisovatelem.“ (srov. Šafránek, 1966, s. 230).

^[2]      V bibliografii Šafránek uvádí knihu Herberta Müllera Science and Criticism. The Humanistic Tradition in Contemporary Thought. (Yale University Press, 1943). Nijak ji nekomentuje (srov. Šafránek, 1944, s. 127).

^[3]      Milada Svobodová, manželka vědce Antonína Svobody, s nimiž se man­želé Martinů přátelili. Rodina Svodových je zmíněna také v do­pise Miloši Šafránkovi ze dne 13. července 1945 (CBM, PBM Kmš 789)

a 26. července (CBM, PBM Kmš 790).

^[4]      Anglicky „tichou“.

^[5]      Špatně čitelné.

^[6]      Václav Talich byl zatčen 23. května a propuštěn z pankrácké věznice 27. června 1945 (Křesťan, 2013, s. 23).

^[7]      Zdeněk Nejedlý (1878–1962) muzikolog a politik, byl do funkce mi­nistra školství a osvěty ve Fierlingerově vládě jmenován 4. dubna 1945. Na tomto postu setrval, s přestávkou v letech 1946–1948, kdy byl ministrem sociální péče, až do 30. ledna 1953 (Křesťan, 2012).

^[8]      V předchozích dopisech vyjádřil skepsi nad schopnostmi vládnoucích představitelů kultury v poválečném Československu a totéž sděloval také rodině i Karlu Novákovi.

^[9]      Skladatel tento pozdrav v dopisech naposledy použil po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava, 18. března 1939 (CBM, PBM Kmš 740).

Nepochybně měl i tentokrát podpořit hnutí odporu.