[South Orleans, 6. srpna 1945]

Milý příteli,

děkuji za novinky, já jsem vám musel psáti pěkně konfusní dopisy. Mě totiž stále hlodá jedna věc a nemohu ji chytnout abych to přesně popsal. A to je že jsem takový podrážděný a že mám námitky skoro proti všemu co čtu nebo slyším a to jest námitky skoro předem ještě než to čtu! Je to snad styl N. Y. L.?[1] A nebo mě vyrušuje že to vše je tak vágně a neprecizně vyjádřeno, že tomu schází to hlavní, myšlenka? Tak v tom je to nenormální a to nemohu najít zdali to je v té věci a nebo ve mě samotném, což obvykle bývá že když je člověk nespokojen nebo nějak špatně myslí, tak vidí věci jiné než skutečně jsou a tvoří závěry jiné než logicky správné, to jest že svoji náladu přenáší ne na sebe nýbrž na to ostatní. A teď zase nemohu říci že bych byl zvláště nespokojený a přece mě to všechno provokuje, až se musím přemahat a rozumovat abych nebyl stále v opposici, protože samozřejmě vím že nemám pořád pravdu a že jenom moje závěry jsou logické a ty ostatní že nejsou. Je možno že i ten styl zpráv mi nepříjemě působí na nervy ale ono je to celá ta atmosfere která mě nutí do opposice ačkoliv často musím přiznat že vlastně nemám důvodu. Nebo jsme se zde tolik změnili? Nebo ten styl života ve Francii mě tak změnil vlastně nezměnil protože to bylo stále ve mě. Já chápu že určité věci nemůžeme lehce spolknout ale zde mám dojem že se tu jedná o ty nejzákladnější věci, first principles[2], o kterých není možno ani debatovat, ale které člověk má nějak v sobě v organismu, ve směru myšlení a cítění a narazí-li na opáčné projevy tak je zneklidněn. Já nemluvím ani o tom že pokladám něco za dobré nebo za špatné nebo jsem pro dobré a proti špatnému, to ne, tolik realistický jsem že vím o tom co se děje a co není dobré, což ostatně je běh světa ale je tu ta otázka o určitých podmínkách které tu musí býti aby byl člověk zdravý. Ani to není nějaky sentiment proti Rusku nebo pas[3], to jsou všechno věci které lze poznat a rozumovat! možnosti dobré i nevyhodné, ale to všechno je jaksi až v druhé řadě, to jsou věci které človek může a nebo nemusí přijmout tak na 100% ale pak jsou věci které člověk nemůže srovnat a to je právě to že nevím dosud které to jsou!! A jak jsem vám už psal, to je ten okamžik kdy se vždy zastavím a dělám tu revisi hodnot, protože jsem si jist že to není normální pochod myšlenkový, když najednou já sám mám svoji pravdu, abych to alespoň takhle opsal. Protože všichni se mýlíme, já jistě také jenom že nemohu vycítit kde se mýlím. Věci a příhody, které se teď dějí, (i nedějí) byly vlastně vždycky v mém plánu a neměly by mne tady vyrušovati, Jestliže to forma s níž se dějí to není obstacle[4] k porozumění v celku. Ještě bych mohl dlouho o tom psáti ale už nemám místo a zdá se mi že jsem zase neřekl co jsem vlastně chtěl. Tak poznáteli z toho what I mean[5] napište mi kde se mylím.

Srdečně Váš

: B. Martinů

^[1]      Opět zkratka pro deník New-yorkské listy.

^[2]      Anglicky „základní princip“. Martinů patrně nepřímo odkazuje k Aris­totelovým primárním principům a traktátu Fysika.

^[3]      Špatně čitelné.

^[4]      Anglicky „překážka“.

^[5]      Anglicky „co myslím“.