[South Orleans, 30. července 1945]

Milý příteli[1]

Jsem celý jittery[2] z těch angl. voleb. To je radostné překvapení povzbuzující.[3] Tak ono to přece jenom ne­záleží na těch Velkých autoritách, jak je vidět. Jeden bod pro Englishmany, v tom muselo býti pro takovou většinu i spoustu nelaborodců[4] což je potěšující. Něco leze pomalu na světlo. Tak jsem z toho celý divokej. Také jsem se dal znovu do těch politických knih co mám sebou, Marcuse, Marxe Hegel a. t. d.[5] a tak se Vám musím přiznat que cela ne rentre pas, cela glisse[6] přes moje nejlepší předsevzetí, pořád se mi to přemísťuje na jiný plán a tak to nevychází. Prostě nemohu dostat dohromady ani slova ve větě aby mi vysvětlily smysl fráze. N’insistez pas![7] Četl jsem ten slavný román Koest­lera[8] a udělalo to na mě veliký dojem, nemohu přesně ještě určit v jakém smyslu, je to hrozný román. Děkuji za novinky. Ještě než umřeme tak poznáme jak se dělá historie, jestli to totiž už neznáme. Je to taková zajímavá lidská vlastnost že se domníváme když se věcí změní nebo mění že je to vždycky k lepšímu. A i když vidí­me nebo rozumujeme že to k lepšímu není tak si na to navěsíme všelijaké ozdoby a oznamenty [ornament] aby se to alespoň zdálo k lepšímu, asi nějaký zákon pohybu. Je také taková vlastnost že se někdo může dívati na věci v odstupu a když odstup není dostatečně daleko tak tato vlastnost je krajně nepříjemná, takže většina lidí se rychle přiblíží aby byli blíže. Také je pravda že kdyby se moc vzdálili tak z toho technicky nic nebude. Tak to jsou všechno takové úvahy nadarmo jako ano a ne; to je jenom znamení že se můj duševní vztah[9] dostal díky odpočinku do takové mlhoviny, která zde letos ostatně ovládá také počasí a kdybyste tento dopis někdy užil proti mě, tak se z něho lehce vyvodí že naše osvobození na mne nemělo vůbec vliv, což bude špatný závěr, moc zblízka, kdybyste se vzdálil tak byste poznal že přes tu inertii[10] prázdninovou to vypadá jinak, ale k tomu se vrátím. Já si dovedu představiti to je představiti co radosti u nás, i my máme radost a novou energii tak nějak lidskou jako u nás, jenomže oni ji žijí a my jsme živi jenom z těch projevů a projevu které čteme v N. Y.[11] které jsou officielní a tak zbavené fantasie a pořádku že nás celá ta naše privátní radost přejde a když slyšíme třeba „tak do kupy a pracovat“ tak bychom raději utekli a zahrabali se jako krtci do země přes to že to je a byl i náš názor, ne? Oni prý existují u každého nervu takové složky kterým se říká servomotory, které současně ke každému projevu nebo akci přidávají okamžitě určité omezení, určitou negaci, bez nich bychom se tady zmítali a řádili jako pomatení. There you are![12]

Zrzavý[13] poslal telegram Divišovi[14], že je ill with stomac[15]! Servomotory ! Tak si myslím že když Šíma je jmenován že bych mohl býti také jmenován v P.! [16] Pravděpodobně jste M.[17] neviděl, nic nepíšete. Odjeli už V.[18] W.[19]?

Napiště brzo. Moc zdravím

a jsem Váš

B. Martinů

^[1]      Dopis je bez datace; na horním okraji dopisu rukou M. Šafránka zelenou pastelkou nadepsána a zakroužková číslovka 6 a „28–29/VII“. Dále další cizí rukou „[Bez data] asi 30/VII 1945 z S. Orleans Mass M.Š.“

^[2]      Anglicky „neklidný“.

^[3]      Středolevicová Labour Party (Strana práce) zvítězila ve Velké Bri­tánii volbách v roce 1945.

^[4]      Špatně čitelné.

^[5]      Herbert Marcuse (1898–1979), filozof a sociolog, v roce 1941 vydal knihu Reason and Revolution: Hegel and the Rise of Social Theory, v níž porovnává socialistické teorie Karla Marxe a Georga Friedricha Hegela (1770–1831) a poukazuje na souvislosti, které od Hegela vedly k nacismu.

^[6]      Francouzsky „že se to nedá číst, sklouzne to“.

^[7]      Francouzsky „nenaléhejte!“.

^[8]      Arthur Koestler (1905–1983), maďarsko-britský filozof, novinář a spi­sovatel židovského původu, jehož román Darkness at Noon z roku 1940, popisující zvrácenost politického režimu v Sovětském svazu, se stal mezinárodním bestsellerem.

^[9]      Špatně čitelné.

^[10]    Špatně čitelné. Francouzsky „zahálčivost, lenivost“.

^[11]    Má na mysli New-yorkské listy.

^[12]    Ambivalentní pocity z konce války i dalšího vývoje Martinů také vy­jádřil v dopisu rodině do Poličky o měsíc později: „Konečně je otevřená pošta, tak se dozvím o Vás i Vy o mně. […] Opakuji z dopisu aby Šebánek nic teď neposílal, jak bude možno se vrátíme. Pravděpodobně se stavíme v Paříži, kde na mne nezapoměli jako u nás. […] Dost mě to mrzí že v Praze se tváří jakobych neexistoval ale už jsem na to zvyklý, ostatně podle té konstelace v hudbě se to dalo čekat. Na štěstí jinde na mne pamatují. […] Odjeti odsud až dosud není možno přes nasˆe pokusy ale to se asi teď s koncem války v Pacifiku spraví.“ (CBM, PBM Kr 307 z 1. září 1945).

^[13]    Malíř Jan Zrzavý.

^[14]    Malíř Alén Diviš žil v New Yorku do roku 1947.

^[15]    Anglicky „má nemocný žaludek“.

^[16]    Malíř Josef Šíma byl v roce 1945 jmenován poradcem pro kulturní styky na Československém velvyslanectví v Paříži.

^[17]    Iniciála „M.“ opět označuje Jana Masaryka.

^[18]    Jiří Voskovec (1905–1981) se vrátil do Československa až v září 1946. Po komunistickém převratu v roce 1948 odešel nejprve do Paříže a poté v roce 1950 zpět do USA.

^[19]    Podle Rozhovoru s Janem Werichem po návratu z USA – 1945 se Jan Werich (1905–1980) vrací do Československa dne 9. října 1945 (srov. http://www.rozhlas.cz/archiv/rozhlasovyrok/_zprava/rozhovor-s-ja­nem-werichem-po-navratu-s-usa-1945--1268905).