[South Orleans] July 2[6] – 1945.

Milý příteli, doufám že jste nezmrzli nebo vás vyplavil déšť? Nebo se konečně připravujete k odjezdu? Zde je hezky ale stále mlha, každé ráno a každý večer, takže je zde stupeň vlhkosti nezvyklý na Cape Code.[1] Doufám že je u vás vše dobré a že příčina že nepíšete je že jste zaměstnán jinak. Viděl jste M.?[2] Nemám vůbec novinky odnikud a užívám teď volného času abych doplnil svoje vědomosti v různých oborech, v nichž jsem za­ostalý, je jich dost a vzhledem k tomu že se všechno teď tak rychle mění, opravuje, tak nevím dobře co si mám pamatovat a co zapomenout, to je asi případ nás všech, že hledíme pořád něco srovnat dohromady, co vlastně srovnat nejde. mimo to s tím celým arsenálem materia­lu který jsme už do sebe nacpali, dobrého i špatného, jasného i konfusního, a kterého už nemáme dost energie ani možnost se zbavit, nám to nijak nevychází ať to přehazujem jak chceme, že skoro pochybujeme o správnosti i těch několika dobrých našich vlastností, znalostí i předsevzetí. To je co jsem psal o Milošovi,[3] je něco co už nemůžeme dohonit a co nemůžeme změnit, ani skoro chápat, realisovati, když tak za cenu ne samozřejmosti, spontánnosti jako u Miloše ale za cenu velkého úsilí a duševní námahy a není to tedy ta experience[4] z první ruky, nýbrž experience doplněná našimi znalostmi, zvyky, pamětí a kdo ví čím ještě. Nechci abyste myslel že si na to stěžuji, myslím že to bylo tak vždycky a že je to lidská natura. Co mě nevychází je to že všichni mladí nejsou jako Miloš a že ta evoluce co se děje není jakoby přede mnou nýbrž za mnou a že to co se mi nesrovnává a nepotvrzuje není v mojí neadaptivnosti nebo v těch příznacích stáří nahoře jmenovaných nýbrž proto že to vyjít nemůže; v té equation[5] je někde chyba, a to buď ve mně nebo mimo mě anebo dohromady a nebo že to je přirozený stav. Tak jsme zase na nule. Víte Vy o tom něco přesnějšího? Jste Vy schopen zapomenout celý svůj život se vším co jste se naučil prodělal a začít od jiného začátku? Zrevidovati všechny hodnoty a býti jako bez minulosti? A bez budoucnosti což se myslím váže dohromady jinak bychom nic nepodnikali ani nedomyslili? Není to vlastně už nějaký příznak něčeho „wrong“[6] klás­ti si tyto otázky? Myslíte-li že ano tedy na ně neodpovídejte a napište mi něco aktuelního. Svoboda[7] už odjel měl jsem s ním pěkný „fun“[8] a zase jsem se moc dozvěděl, a zase nevím zda-li z toho budu míti nějaký profit, je to takový zase jiný zvláštní svět. Nemám tady co číst, totiž žádné noviny a ty bostonské jsou nemožné v těch není prostě nic. Nemohl byste tak jednou za týden udělati balík z N. Y. Times a poslat mi ho?[9] Třeba si myslíte že je lépe když to nečtu ale to už je taky taková nemoc, my se bez novin už nemůžeme obejít, i když víme že to jsou nesmysly. Teď mám naději že si konečně zakomponuji konečně zase jednou pro sebe, což je příznak že se blížíme Evropě.[10] – Tak jsem si to rozvrhnul do Vánoc nebo nejpozději jaro. Já mám dojem že Vás brzo povolají zpět ale i tak to vezme pár měsíců.[11]

Napiště brzo. Moc Vás všechny zdravím

Váš

B. Martinů

^[1]      Manželé Martinů trávili na Cape Cod léto 1945. Charlotte Martinů dodává: „Na jaře 1945 jsme dali na radu Nadi Boulangerové a odjeli na Cape Code do South Orleans (Massachussets) k moři.“ (srov. Char­lotte Martinů, 2003, s. 110).

^[2]      Iniciálou „M.“ opět označuje politika a tehdejšího ministra zahraničí Jana Masaryka.

^[3]      Skladatel navazuje na zmínku o postojích adresátova syna, pilota Miloše Šafránka (nar. 1922), které komentoval v předchozích do­pisech (viz zejména CBM, PBM Kmš 786).

^[4]      Anglicky „zkušenost“.

^[5]      Anglicky i francouzsky „rovnice“.

^[6]      Anglicky zde ve smyslu „chybný“.

^[7]      S rodinou českého vědce Antonína Svobody (1907–1980) se manželé Martinů setkávali během prázdninových pobytů v Darienu v roce 1943 a na Cape Codu v roce 1945.

^[8]      Anglicky „legraci“.

^[9]      Miloš Šafránek byl za války knižním recenzentem New York Times (CBM, fond Miloše Šafránka, př. č. 77/199).

^[10]    Martinů v očekávání míru a v naději na návrat domů komponuje na Cape Cod několik kompozic. Po dokončení Symfonie č. 4, H 305, píše Sonátu pro flétnu a klavír, H 306, kterou dokončuje 3. července 1945. Od 5. do 19. července 1945 komponuje Rhapsodie Tchèque, H 307, dedikovanou Fritzi Kreslerovi. Následují Etudy a polky, H 308, zkom­ponované mezi 27. červencem a 28. srpnem 1945 a Thunderbolt P-47, H 309, které Martinů složil mezi 1. a 15. zářím 1945 (Halbreich, s. 238, 344, 338, 311, 419, 260). Po návratu do New Yorku se věnoval práci na Symfonii č. 5, H 310 (dokončena 13. května 1946), která je dedikována České filharmonii. Tento orchestr skladbu pod taktovkou Rafaela Kubelíka premiéroval 28. května 1947 v Praze (Halbreich, 2007, s. 241).

^[11]    Miloš Šafránek se vrátil do Československa o třináct měsíců později.