[South Orleans] July I. 1945.

Milý příteli,

dostal jsem dopis od J. Muchy[1] v němž mi píše následující: „Žid smlouvá termín s Filh. do Ameriky a vzhledem k obtížím psaní a tak dale bych vás prosil (Mucha píše) abyste věc nejdříve uvážil a pak vyřidil.[2] Já sám nevím jak to Žid myslí. Vzkazuje totiž Firkušnému, Novotné[3] a V & W aby nedělali žádné závazky s Prahou dokud se se mnou neporadí. Já jim ovšem nemohu říci nic jiného než že Žid má již přesné plány a že jsem s ním ve spojení (No a. t. d. buď aby se spojili přímo se Židem anebo psali Muchovi on prý lítá a tak to může zprostředkovat. „Židovi na tom jaksi záleželo, aby tyto osoby nejednaly s Prahou samostatně, tak snad by bylo dobré kdyste je o tom uvědomil. [4] Žid sám je OK. Munch prý mi vzkazuje abych si nedělal naděje na nějaké usazení ve Francii, poměry prý tomu nedovolují (? ? ?)

Co o tom myslíte? Možná že jsou Židovy soukromé plá­ny? Poslal jsem Vám ohromě dlouhý nesouvislý dopis. Viděl jste M.?[5] Zeptejte se ho co si myslí že by se mnou udělali, nerad bych se odsud hýbal, je těžké vedro na cestování a stejně bychom zase nic nedomluvili, on ví co já asi chci, Vy také snad byste se mohl o tom zmínit abych mohl tak jak až dosud to je nevázán a ne jako offo uředník.

Moc zdravím.

B. Martinů

Posl. Bechyň prý je povolán do Prahy.[6] Myslíte že ten vzkaz mám předati?

^[1]      Citovaný dopis Jiřího Muchy se nedochoval. V té době žil v Anglii a do Československa se vrátil 28. října 1945 (Archiv bezpečnostních složek, svazek 10099/309, s. 10).

^[2]      Jaromír Žid (1893–1981), v letech 1932–1945 ředitel České fil­harmonie, zakladatel a ředitel umělecké agentury Bel Canto.

^[3]      Jarmila Novotná (1907–1994), pěvkyně, v letech 1940–1956 vystupovala v Metropolitan opera v New Yorku. 11. ledna 1943 pre­miérovala Nový Špalíček, H 288. V Praze vystupovala až v srpnu 1946.

^[4]      Rudolf Firkušný, Jiří Voskovec, Jan Werich i Jar­mi­la Novotná po­stu­povali ve své umělecké i občanské spolupráci s Pra­hou zcela indi­viduálně.

^[5]      Iniciálou „M.“ opět označuje Jana Masaryka.

^[6]      Rudolf Bechyně (1881–1948), novinář a politik, ministr školství Čes­ko­slovenska v letech 1922–1924, dlouholetý poslanec Národního shro­máždění 1920–1939, předseda Státní rady československé v Lon­dýně 1940–1941. Po skončení války se vrátil do Československa.