[Middlebury] June 18. 1942

Milý příteli,

Tak jsme sem šťastně dojeli, prozatím tu prší a nikdo zde není, doufám že se to od července trochu oživí, jinak by tu byl takový klid že by to ani hezké nebylo. Nevím dal-li jsem Vám adresu : 51. Washington Street – Midd­lebury – Vermont. a musí se psát celá adresa protože to nosí do domu. To pro případ že byste mi napsal co děláte a že byste mi poslal toho Sušila[1] až přijde z Was­hingtonu a také kdybyste řekl dr. Novotnému muže-li mi sem nějakým způsobem dosažitelným poslati po­ukázku 1. července[2]. Prozatím ztrácím čas, protože se dorozumívám anglicky, hledám piano a nevím zdali ho dostanu vůbec a zdali jej dostanu do pokoje, jsou to tram­poty s komposicí. Appartement není zvlášť přehnaně hezky, není v něm nic než stůl a postel ale okolí je moc hezké a zdá se že tu bude příjemný pobyt, když se sejde několik lidí, až od července. Kdybyste viděl Slavomilu řekněte ji prosím Vás že ji napíšu a že souhlasím v principu s jejich plánem[3].

Teď právě dostávám telegram od Kouss.[4] nabízí mi místo na advanced schoole v Berkshiru s Aaronem Coplandem[5], tak se všechny disposice mění. Odpověděl jsem že to přijímám jenže nevím zdali nebudou nějaké trouble s tím že mám visitor visa,[6] napsal jsem mu to aby nebylo nedorozumění. S angličtinou budou také trouble[7] ale toho se nebojím. Jestli se to povede tak to bude dobré a tak se budeme k 1. / červenci stěhovat. Na­bízí mi $ 900 na 6 neděl ale to neříkejte, aby z toho nebyly mrzutosti. Tak mi zatím neposílejte toho Sušila až na novou adresu, možná že z toho nic nebude k vůli visu, což by bylo škoda. Myslím že tam měl býti Stravinda[8] a že to odřekl a Kouss. na mě nezapomíná. Tak zatím nedělám žádné plány až jak to dopadne. Až dosud tu prší ale zdá se že tu je krásný kraj.

Mnoho pozdravů Vám i Germaine i Johny,[9] těšíme se na zprávy od Vás. Váš B. Martinů

^[1]      Má patrně na mysli druhé vydání druhé sbírky Františka Sušila (1804–1868), sběratele moravských lidových písní, Moravské národní písně s nápěvy do textu vřaděnými z roku 1860. Martinů použil texty z této sbírky mj. v baletu Špalíček, H 214, a cyklech Čtyři písně o Marii, H 235, a České madrigaly, H 278. O několik let později psal Zdeňku Zouharovi: „[…] mám ovšem Sušila, který je nejlepší ze všech a měl by býti znovu vydán.“ (6. září 1954, Zouhar, 2008, s. 66).

^[2]      Zmínka o pravidelném měsíčním příspěvku, který skladateli vyplácela Čes­ko­slovenská informační služba v New Yorku. Z kontextu těchto dopisů vyplývá, že tuto agendu měl na starost dr. Novotný.

^[3]      Nepodařilo se určit osobu ani zmiňovaný plán.

^[4]      Dirigent Sergej Kusevickij založil a vedl letní hudební akademii Boston Symphony Orchestra v Lenoxu, kam pozval Bohuslava Martinů.

^[5]      Aron Copland (1900–1990), hudební skladatel, s nímž se Martinů patrně znal z Paříže, kde byl žákem Nadi Boulanger (1887–1979).

^[6]      Martinů už v dopisech z roku 1939 zdůrazňoval, že získat pracovní vízum je nemožné, a proto přicestoval do USA na turistické vízum.

^[7]      Anglicky „problémy“.

^[8]      Myslí hudebního skladatele Igora Stravinského (1882–1971), který byl uveden jako jeden z učitelů skladby, společně s Aronem Cop­landem, v pro­gramových brožurách Berkshire Music Center pro rok 1942.

^[9]      Pozdravení manželce Miloše Šafránka Germaine Leroux Šafránkové a jejich synu Janovi.