[Paříž]18. / IV. 1939 .

Milý příteli,

děkuji Vám srdečně za Váš milý dopis a vzpomínky i zprá­vy a pozdravujeme Vás oba upřímně, stále na Vás myslíme jak tam asi pracujete.[1] Odsud Vám nic nového nemohu sděliti co by Vás zvláště zajímalo a co byste asi nevěděl. Zde to vzal do ruky O.[2] a legace kde zůstali skoro všichni úředníci, což ovšem nebude hráti asi velkou roli při jejich známé pracovní výkonosti. O. ztratil hodně na prestiži ale zachraňuje co se dá a je to stále ten Jásom, premier violon solo,[3] ale musí se uznat že pracuje, hlavně se stará o Čechy zde (a Slováky to se ví) o pasy a o postavení i částečně snad i zajištění Čechů, dělá s tím trochu tajnosti ale to je myslím aby si dodal nymbus a ze začátku to bylo zřejmé že by byl chtěl zachránit rep.[4] sám ale pak asi poznal že to nejde jenom slovy a tím že se objeví a tak se usměrnil, ostatně jsou tu takové protivné živly jako já kteří dost (pokud je možno) dávají na to pozor a přivádějí stále situaci směrem k Americe a ku novějšímu vedení.[5] Také ta horečka prvních dní už opadla a pracuje se už s jakýmsi plánem i v Kolonii, (kde jsem teď dlouho nebyl) a připravují se snad různé akce. Je prý tu také Ripka[6] a s tím bych se chtěl sejít ale dosud jsem jej nemohl zachytnout. Co se týče té akce separátní to jsem Vám už psal, to se ví, při danné situaci zde s jásomem je to vždy možné a tak všichni kdo zde nejsou docela klidni po této stránce čekáme hodně netrpělivě na ustavení vlády prozatímní tam u Vás, a doufáme že pak vláda sama vezme do ruky všechny ty odložené složky a spojí se dohromady. Já sám jsem se z toho teď trochu ulil protože se mi to zdálo být moc plánů v okamžiku zachránění republiky a zkrátka mnoho věcí jež nejsou ani v naší moci ani se nemohou realizovati momentálně, ale mám dojem že teď to mašíruje poměrně dobře to jest v tom směru že se všichni jaksi soustřeďují okolo Kolonie a udržuje se stále (často moc nešikovně teď bychom Vás zde potřebovali abyste to vzal do ruky jak to Vy dovedete, a mnoho lidí zde stále na Vás vzpomíná, když se courají s věcí která by šla vyřešit telefonem a pro kterou se musí zalarmovat celá kolonie a trvá to čtrnáct dní) styky a zájem francouzů, což teď není těžké protože zde většina lidí moc prokoukla. To se ovšem omezuje na triky jež nebudou míti rozhodující vliv, tyhle si ponechává Os.[7] a nikomu nic neříká.Ale abych to shrnul. všeobecná nálada je zde ta, že my musíme pracovati pokud bude možno ale že ta záchrana přijde z Ameriky a od tamějších Čechů i vedení. Tím ale neříkám že tady má president B.[8] mnoho 100% přivrženců, naopak je tu mnoho těch kteří by jej jistě utopili na lžíci vody, a to z těch vrstev „lepších“ které máte okolo M^me Peléa[9] a pak, vyjádřil bych to asi takto, u státních zaměstnanců. Ale u obyčejných lidí to je jiné (jako Sokol[10] a.t.d.) ti jdou za ním a doufají. Dostanete jistě podrobnější zprávy od Kolarze[11] i Hrubého kterým jsem předal vzkaz. Ducháček se mi zdá dost vlažný, jakoby nerozluštěný mezi legaci (Sísová[12]) a kolonií a ti ostatní journalisti se mi zdá že to je jenom plevel, vyjma ovšem Wintra[13] na kterém ale se nepozná co si vlastně myslí. Já jsem teď všechno zanedbal protože jsem se pustil do práce, (bez práce žádné koláče) a pak jsem se také necítil nějak dobře, po té chřipce a potom všem, zhubnul jsem až snad trochu moc, takový mám osobní pocit, že bych měl jíti do třetí měšťanky a tak jsem se na pár dní dostali do V. Moulin kde jsem se částečně zrestauroval a teď začnu zase komponovat. Z Prahy máme zprávy konfusní a podivné vlastně žádné, nikdo nic nepíše, samozřejmě a buď jsou to zprávy docela zdrcující, které jsou ale zase vyvraceny za pár dní anebo zprávy jako by se nebylo nic stalo. Tak to je konec referátu o politické situaci a teď bych chtěl ještě co se týče mně.

Já vím o všech obtížích s tím plánem přijezdu do Ameri­ky ale na druhé straně myslím že bych si živobytí tam vydělal, vzhledem k tomu i že moje požadavky pro život jsou zcela minimální. Vy je znáte. Byl bych je sice už rád pozměnil tím návratem do Prahy[14] ale konečně možná že by mi neuškodilo ještě pokračovati a toho bych se nebál, zvláště když bych měl před nový neznámý svět. Nějakou zálohu mám ušetřenou a na cestu bych si vypůjčil a tak na první čas bych něco měl. O dalších možnostech jsem přemýšlel, a doufám že bych s pomo­cí Dushkina paní Coolidge i snad Koussevitzkého a ještě by se našlo něco, že bych mohl dostat nějaké objednávky (pro solisty ku př. nebo i divadlo něco men­šího, filmy a tak bych snad pár těch dolarů dostal dohromady, případně bych si vzal zálohu u Schotta a.t.d.[15] Myslím že by mi Dushkin v tom pomohl hodně, má těch prachatých známých, a ještě bych si něco vyčmuchal kdybych tam byl. Ale hlavní věcí je jak se tam dostat z lodě, protože v tom asi je největší obtíž.[16] Snad bych tam musel míti někoho kdo by se zaručil za mě, nebo nějaké pozvání k premieře nebo provedení a nebo že bych byl povolán officielně od vlády pro propagandu, píši Vám to jak si to představuji možná že to shledáte naivní,ale počítám to přece jako možnost, a snad by to bylo realizovatelné. Snad by bylo možno i pro tu naši malou dirigentku[17] kterou bych rozhodně chtěl zachrániti aby se nemusela vracet do Čech. Také jsem si myslel hlavně pro ni zdali by to nešlo zaříditi s Voskovcem,[18] kteří podle zpráv co tu mám, tam mají úspěchy, zdali by ji nemohli engažovati jako dirigentku, byla by to určitá atrakce a bude z ní moc dobrá komponistka, tak bych nerad kdyby se musela vrátit zpět. S Voskovcem bych sám případně chtěl něco dáti dohromady,[19] zkrátka možnosti by byly jenom se tam dostat a to jak myslím bych musel míti něco v ruce pro cestu, nějaké engažement a nebo jako propagační živel nebo jako korespondent nějakého journalu, dostal bych zde tu journalistickou „carte range“ a kolem už bych se nějak dobrodilandoval.[20] Prosím Vás napište mi brzo jaký je Váš názor a co by se dalo dělat, neměl bych snad napsat pres. B.[21] přímo, a nebo na tu naši budoucí vládu. Myslím že by to nebylo lehké asi dostat místo na lodi zdá se že je to všechno obsazeno už pro mnoho dní snad i měsíců napřed. A nebo přijet jen jako turista a zdali by se to potom nějak dalo zařídit? Napište mi co myslíte a také co děláte a jak pokračuje práce pro nás a jaké jsou vyhlídky, zde chodíme jako po žhavém uhlí, o válce se mluví jako o věci co nejsamozřejmější a už to nikoho moc neleká, opinion publique[22] se tu nadobro obrátilo přes to jsou to hrozní lajdáci, ale už toho hora lidí má až po krk, ovšem si málo lidí dostatečně uvědomuje co by to bylo. Měl jsem radost z Vašich zpráv o Vás a o Germaine a přeji ji mnoho zdaru a úspěchu a trochu Vám závidím že můžete pracovati oba s nějakým cílem který je možno dostihnouti zde už mám dojem že pracujeme proto že nemáme nic jiného co dělat a tak se čeká ale na co? Francii by byl nějaký ten choc[23] moc zdravý už se to zde tak rozpadává že je z toho smutno a přece jenom je ta možnost i vůle něco dělat. Tak Vás mnoho pozdravuji a těším se že mi napíšete, sám napíšu rovněž dovím-li se něco co by Vás zajímalo. S tím Ripkou[24] se znáte mohl, byste mne mu doporučit ? Ale hlavně s tou Amerikou a nezapomeňte prosím na malou Kapr.[25]

Mnoho zdaru a všeho nejlepšího Vám přeje oběma Váš B. Martinů.

^[1]      Miloš Šafránek, Germaine Leroux a jejich syn Jan žili od 8. února 1939 v New Yorku.

^[2]      Iniciálou „O.“ má v tomto dopise vždy na mysli vyslance Štefana Osuského.

^[3]      Francouzsky ve smyslu „koncertní mistr“ nebo „sólista“.

^[4]      Zkracuje slovo „republika“.

^[5]      Martinů tím naráží na spory československého vyslance v Paříži Šte­fana Osuského s Edvardem Benešem, který nebyl akceptován tehdejší francouzskou vládou. Osuský se pokusil sestavit v Paříži exilovou vlá­du souběžně s Benešovými aktivitami v Londýně.

^[6]      Hubert Ripka (1895–1958), novinář, propagátor Benešovy politické linie. Po mnichovské dohodě v říjnu 1938 emigroval z Československa do Francie. V Paříži organizoval československý zahraniční odboj, byl členem Československého národního výboru, vedl Správu pro službu informační. Po pádu Francie v červenci 1940 odešel do Londýna. Zde působil jako státní tajemník a později ministr Benešovy exilové vlády.

^[7]      Štefan Osuský, vyslanec ČSR v Paříži.

^[8]      Edvard Beneš, politik.

^[9]      Špatně čitelné. Patrně JÁRA PELLÉ, vdova po generálu MAURICI PELLÉM (1863–1924).

^[10]    Martinů má na mysli francouzský spolek Sokol (Les Sokolettes).

^[11]    Novinář Walter Kolarz (1912–1962) pracoval v letech 1936–1940

v Paříži.

^[12]    Novinářka Miloslava Sísová (1883–1947) pracovala v Paříži od roku 1925, byla dopisovatelkou Národních listů.

^[13]    Gustav Winter (1889–1943), český novinář a publicista. V letech 1926–1938 působil ve Francii jako zpravodaj Práva lidu.

^[14]    Skladatel má na mysli zájem o profesorské místo na mistrovské škole Pražské konzervatoře.

^[15]    Naděje, které vkládal v Samuela Dushkina, Elizabeth Coolidge a Ser­geje Kusevického, se nenaplnily, jak bude zřejmé z dalších dopisů z Francie i později ze Spojených států. Totéž platilo pro zakázky pro film nebo zálohu od nakladatelství Schott. Později přicházely jiné než ty, které předpokládal. Zjistil to rychle, a proto o dva měsíce později napsal Šafránkovi: „[…] ostatně jsem tomu sám nevěřil a považoval to jen za nápad.“ (CBM, PBM Kmš 744).

^[16]    O vyzvednutí přímo z lodě znovu požádal Šafránka telegramem z 27. března 1941 (srov. CBM, PBM Kmš 760).

^[17]    Vítězslava Kaprálová, hudební skladatelka a dirigentka.

^[18]    Herec a autor divadelních her Jiří Voskovec (1905–1981) odešel společně s Janem Werichem a Jaroslavem Ježkem do Spojených států na počátku roku 1939. Zpočátku pořádali představení pro krajany.

^[19]    K tomuto záměru nedošlo.

^[20]    Martinů použil pro zabydlení novotvar kombinující anglický idiom „abroad landing“ a české „dobrodili“.

^[21]    Iniciálou „B.“ skladatel opět myslí Edvarda Beneše.

^[22]    Opět používá francouzský výraz pro „veřejné mínění“.

^[23]    Francouzsky „šok“.

^[24]    Hubert Ripka byl tehdy v Paříži členem Národního výboru česko­slovenského a vedl Správu pro službu informační.

^[25]    Martinů opět připomíná Vítězslavu Kaprálovou.