[1]Jedná se o skladbu La Fantaisie, H. 180 z roku 1929 pro dva klavíry.
[2]Pravděpodobně má na mysli Karla Šolce a Václav Holzknechta, kteří 21. dubna 1937 skladbu v Praze premiérovali (srov. Halbreich, 2008, s. 423).
[3]Miloš Šafránek (1894–1982) byl Martinů podporovatel, přítel a také první životopisec.
[4]Jaroslav Šalda (1880–1965) byl od roku 1925 ředitelem nakladatelství Melantrich, akciová společnost pro grafický průmysl a nakladatelství v Praze (Literární archiv Památníku národního písemnictví – Melantrich; dostupné z: http://www.badatelna.eu/fond/181178/uvod/8440).
B. Martinů se prostřednictvím Miloše Šafránka snaží zajistit si novou smlouvu s vydavatelstvím Melantrich, což zmiňuje nejenom v dalších dopisech K. Šebánkovi, ale také v dopise Ladislavu Urbanovi ze dne 20. prosince 1936 (Srov. CBM, PBM Ko 1190).
[5]Martinů se (podobně jako v posledních několika dopisech) opět vrací k tématu možnosti získání profesorského místa na pražské konzervatoři (srov. CBM, PBM Kkš 900).
[6]Martinů byl velmi zasažen výsledkem konkurzu na místo profesora skladby na pražské konzervatoři, během něhož byl vybrán český skladatel Jaroslav Křička (1882–1969). Martinů se chtěl vrátit do vlasti, podmínkou však bylo existenční zajištění v podobě dobrého pracovního místa.
[7]Třetí manželkou Miloše Šafránka byla od ledna 1934 francouzská klavíristka Germaine Louisse Leroux (nar. 1906).
[8]Martinů komponuje v roce 1936 dvě drobné klavírní skladby se stejným názvem, jedná se o Dumku č. 1, H 249 a Dumku č. 2, H 250. V roce 1936 však tiskem vychází pouze Dumka č. 2, a to v nakladatelství Melantrich jako příloha časopisu Eva(1936/ č. 13).
|