[Schönenberg] Kveten 4. 1958.[1]

Drazi:

Jsem tolik rad ze Fanous[2] je v nemocnici a ma klid a ze si odpocne aa Uzdravi a myslim na vas stale a hlavne dnes nebot vam musim napsat zpravy velmi smutne tykajici se meho navratu domu. A tak ani nevim jak bych vam to napsal aby se vas to mnoho nedotklo protoze vam nemohu ani popsat vysvetleni abyste sami nemeli z toho mrzutosti a nove starosti jichz mate uz sami dost. Muj navrat domu je velmi ohrozen a nevim zdali budu moci vyplniti svuj slib, pres to ze vim jak na mne cekate a vy vite jak rad bych se s vami sesel, vy vsak vite v jakem svete dnes zijeme a jak nase prani i touhy jsou dnes zavisle na okolnostech, jez nejsou v nasi moci a o nichz ani psat nemohu. Narazil jsem na velke prekazky ktere by mohly miti velmi zle dusledky pro mne a mohly zatocit muj zivot tam kam bych nechtel.

Je mi tezko u srdce a nevim jak zpravu prijmete, vim jak na mne cekate a jak se vsichni na mne tesite. Totez mohu rici o sobe a prece vam musim sdelit ze je malo nadeje, ktera jeste zbyva, ze bychom se mohli domu letos a nebo pri nejmensim na Fesival[3] podivat. Pisu take Marusce[4] aby vas nejak pokud je to mozno potesila a take ji pisu ze by bylo lehci pro mne kdybych nebyl tak znamy a mohl zajet domu jako obycejny turista, prohlednout a vratit. Ale to prave v mem pripade nejde a zde by dusledky meho navratu mohli zpusobit mnoho neprijemnosti pro me i dalsi zivot. Tak musime tuto hořkou pilulku jeste spolknout nebot jsme v dnesnim svete jenom takove male a nepatrne loutky a musime nase touhy i prani but i sebe vetsi v sobe potlaciti.

Vy jiste jste vedomi ze jsem delal vse co bylo mozne k navratu a ze mne to boli vam ted psati ze je ten navrat vazne ohrozen a ze je jenom nepatrna jeste nadeje ze bychom jej nohli uskutecnit. Jak jsem vam uz rekl to proc si musite domyslet sami nebot v dopise se o tom zminovat nemohu. Je to pro mne velke zklamani a nevim sam jak vam dodat odvahy tomu uverit nebot ja sam jsem tim velmi rozrusen a nestasten, takze mne nic netesi a vidim jak se vsechny nadeje a s nimi o nase prani rozplyvaji pro pricinu za kterou my nemuzeme, vsak vy to sami vite jak to na svete ted je ale vy zijete na venku a vite z toho jenom malo. Ja sam jsem skoro v centru a prece jsem si nepredstavil na jake dulezite prekazky budu muset narazit a ted jsem mezi dvema narazniky, nas navrat a jeho dusledky pro mne a nevim kde je cesta z toho ven. Mam obavy jak to bude pusobit na Fanouse a pro mne take zmizelo ze sveta neco. Nevim jak bych vam to vysvetlil musite si predstavit celou situaci. Je to k zoufani a nevidim z toho cestu ven.

Tak se musite nejak utesiti a prosim vas o to snazne, musite najit sami ty duvody jez nam nedovoliji abychom se jeste tentokrate sesli. Jeste se stale o to pokousim a doufam ale pisi vam stejne aby zklamani neprislo v posledni chvili, jestlize se to jeste podari bude radost tim vetsi ale je zde malo nadeje tak jak to vidim. Tak mi odpuste ujistuji vas ze jsem delal vse co bylo mozne ale vidim jake nasledky by to mohlo pro mne miti, jez i vas by potom zarmoutili, zivot dnes je tezky a nesmime ho delat jeste tezsi nez je i kdyby nase touhy byly sebe vetsi. Potes vas Panbuh a mne tez, jsem tak rozrusen pri myslence jak tento smutny dopis na vas bude pusobit a jak jej prijmete. Mnoho vas vsechny se Charlottou[5] pozdravujemem a prejeme si abyste nasli utechu. Brzo mi napiste jak se Fanous zotavuje.

Snad bychom mohli nejak vyplanovat ze bys se Marenko[6] mohla podivat ven a ze bychom se nekde mohli sejit, to je jedina zachrana pro okamzik.

Srdecne vas

Bohouš.

Ma bien chère Marienka.

Je m’imagine votre grand chagrin à la pensée que notre projet encore cette année ne se réalisera pas, moi, j’en suis malade, mais malgré tout, il ne faut perdre l’espoir.

J’espère que Fanuš va mieux, que de soucis pour vous,  aussi prenez bien garde à votre santé.

Soyez assurée, chère Marienka, de ma grande affection et croyez bien que je pense beaucoup à vous dans ces jours difficiles, toute ma famille vous adresse leur grande sympathie, tous se réjouissaient de notre projet.

Je vous embrasse et je vous aime bien affectueusement.

Charlotte Martinu

Bons souvenirs à Fanuš et Jindricka.

Moje rozmilá Marienko,

představuji si Váš hluboký zármutek při představě, že se náš plán tohoto roku opět neuskuteční, já sama už jsem z toho nemocná, ale všemu navzdory nesmíme ztrácet naději.

Doufám, že už se Fanoušovi daří lépe, máte jen samé starosti, proto také dávejte pozor na své zdraví.

Ujišťuji Vás, milá Marienko, že Vás mám velice ráda, a můžete mi věřit, že na Vás v těchto těžkých časech mnoho myslím, celá moje rodina s Vámi hluboce soucítí, všichni se těšili na ten náš plán.

Líbám Vás, mám Vás neskonale ráda.

Charlotte Martinů

Vřelé pozdravy Fanoušovi a Jindřišce[7].