[Řím] Prosinec 16. 1956.[1]

Drazi:

Dopis došel dosti rychle, děkujeme vám za přáni a také vám všem se Charlottou[2] přejeme pěkné svátky a všechno nejlepši do Nového Roku a hlavně zdravi. S tim nejlepšim to teďje ovšem špatné, musime se spokojit alespon že to neni horší, ale když je zdravi tak ostatni věci už se lehčeji snesou. Budeme na vás vzpominat, asi půjdeme k Vaňkovům[3] na večeri, ačkoliv je i zde na Academii slavnostní večer a buffet. Tak nám to stále nevychází, kolik Vánoc už jsme ztrávili bez vás a stále s tim samým přánim, které se nám nějak dlouho nechce splnit, to jest býti už jednou pohromadě doma. A/tak to zase muset pošoupnout do budoucna a zustat při přání.[4]

Jak budete trávit štědrý večer? Alespon si pořadně zatopte, myslim žeje u vás zima. zde se to zase obratilo a je krásně, sluničko hřeje přes den a jen večer se ochladí. Vyřidte naše přáni všem okolo vás našim přátelúm. Karlovi[5] jsem poslal pohled ale napišu jim též k Vánocúm. Zouhar[6], Bureš[7], Jan[8] a mnozi jini nám tež poslali už přáni. Tak tento měsic utekl že nás Vánoce překvapily, už jsou za dvermi a do Nového Roku už jenom krok. Kdo vi co nám přinese, doufejme že něco dobrého aby bylo opravdu pokoj lidem dobré vůle, ačkoliv te dobré vůle je teď ve světě málo. Napište nám jak jste ztrávili Vanoce. P. Maděra[9] také psal musim všem odpovědět. Novinky vám napišu přiště ačkoliv jich moc neni, musim nechat misto Charlie ktera chce take připsat. Myslim že to letos budou ve světě smutné Vánoce a snad se lidé zamysli při těchto krásných svátcich a uvědomí si co dělaji a jak se vzdaluji každým dnem od toho, pro co tyto svátky byly určeny a co znamenají. Budeme na vás vzpominati. Mnoho vás zdravíme.

vas Bohouš

Ma bien chère Marienka.

Voici encore un Noël qui approche et nous serons encore loin de vous, mais par le cœur nous y serons très près, car nous penserons beaucoup à vous. Je n’ai même pas aussi la chance d’être parmi les miens, avec tout ce petit monde, cela doit être bien joyeux, enfin, la vie est ainsi faite, il faut quand même espérer pour des temps meilleurs, nous irons chez les Américains qui sont très gentils, aussi chez nos amis Vanek qui sont plus près de notre cœur, comme sont tous nos amis tchèques. J’espère que vous vous êtes bien reposée, Bohus a été grippé pendant une semaine, le temps ici était très humide, mais il ne fait pas froid. Alors, ma bien chère, je vous souhaite un bon Noël, ainsi qu’à Fanuš et Jindricka, aussi mes bons vœux pour la nouvelle année, surtout une bonne santé et le vœu de nous revoir un jour.

Charlotte Martinu

Ce sont des fleurs du jardin.

Moje rozmilá Marienko[10].

Tak se nám zase blíží další Vánoce, a my budeme opět daleko od Vás, ale v srdcích Vám budeme nablízku, protože na Vás budeme mnoho myslet. Ani mně se nepoštěstí být se svými blízkými, se vší tou drobotinou, musí to být tak radostné, inu, život už je takový, přesto musíme doufat v lepší časy. My zajdeme k těm Američanům, jsou moc milí, a také k Vaňkům, našim přátelům, našemu srdci jsou bližší, jako všichni ti naši čeští přátelé. Doufám, že jste si vydatně odpočinula, Bohuš měl týden chřipku, bylo tady velmi vlhké počasí, ale zima není. Nuže, moje rozmilá, přeji Vám hezké Vánoce, rovněž Fanoušovi[11] a Jindřišce[12], a také vše nejlepší do nového roku, hlavně pevné zdraví, a pak to přání, abychom se jednoho dne shledali.

Charlotte Martinů

Ty květiny jsou ze zahrady.

Mateli nejakou fotografii z profilu. poslete ji Sebankovi[13] pro tu druhou socharku, j e pry to posledmni prani Divise[14] a napiste mi, ja sam zadnou nemam.

[1] Od října 1956 nastoupil BM na American Academy in Roma a zůstal tu po celý školní rok 1956/1957 jako „composer in residence“ – konzultant mladých amerických skladatelů stipendistů.

[2] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.

[3] Rodina Vladimíra Vaňka (1895-1965), československého diplomata a spisovatele.

[4] Toto přání nebylo naplněno.

[5] Z kontextu dopisu Kr 549 pravděpodobně Karel Klimeš starší (1873-1931), nevlastní bratr BM. Vyučil se typografem u tiskařů Popelků v Poličce. Později se trvale usadil v Praze.

[6] Zdeněk Zouhar (1927-2011), český hudební skladatel, pedagog a muzikolog. V letech 1953-1956 sbormistr brněnského pěveckého sdružení OPUS.

[7] Miloslav Bureš (1909-1968), novinář, básník a prozaik z Poličky, autor textů kantát BM Otvírání studánek, H 354; Legenda z dýmu bramborové nati, H 360; Romance z Pampelišek, H 364 a Mikeš z hor, H 375.

[8] Jan Novák (1921-1984), český klavírista a hudební skladatel. V době od srpna 1947 do února 1948 byl v New Yorku jako stipendista Ježkovy nadace žákem BM.

[9] Jaroslav Maděra (1923-1981), ředitel Hudební školy Bohuslava Martinů a ředitel kůru u sv. Jakuba v Poličce (Popelka 1996, s. 141).

[10] Marie Martinů (1882-1959), sestra BM.

[11] František Martinů (1880-1958), bratr BM.

[12] Jindřiška Martinů, rozená Palečková (1882-1965), manželka Františka Martinů, švagrová BM.

[13] Karel Šebánek (1903-1980), nakladatel, blízký spolupracovník a přítel BM.

[14] Alén Diviš (1900-1956), český malíř a ilustrátor, přítel BM.