| Diplomatický přepis dopisu | [Nice] March 25. [19]55.
Drazí.
Dnes došel balíček a obsah nás potěšil ale z obrázku mi bylo smutno, jako kdybych byl najdenou doma, všechny ty vzpomínky se vrátily, střechy pod sněhem a věž s mým mládím vše jakoby bylo najednou zde a přece je to tak daleko a já se toulám po světě jenom do toho koutku koutku kam bych rád nemohu. No zkrátka mě to dojalo a děkujeme Vám se Charlie,[1] která měla ohromnou radost z krásného ubrusu. A také nevíme kdy ho vlastně užijeme při tom rozcouraném životě. No nesmím si naříkat, osud mi přisoudil něco jiného a myslím že to se mnou dobře myslel, nechal mě proklouznout všelijakými situacemi, kde jsme všichni ztráceli naději a nechal mi vidět mnoho věcí jež bych jinak nebyl prožil, ale přes to je mi smutno když se dívám na naši věž a holé stromy a nejraději bych se tam rozejel. Mnoho ti děkujeme za ubrus ten bude dělat parádu ale to víš že ho Charle bude šetřit, možná až do té doby kdy se sami někde usadíme trochu na stálo a snad to bude jednou doma; což si všichni přejeme. Léta už přeběhla a věž je sice stále stejná a ty domečky na valech stále stejné ale my už jsme se hodně změnili, no což, c´est la vie.[2] Balíček došel brzo a platili jsme málo; Charlie ostatně napíše jakou měla radost, to bude dělat na stole sensaci! Jak mám obrázek před sebou na stole tak se mi zdá že jsem k Vám blíže. Děkuji
Váš Bohouš
Ma bien chère Marienka.
Je viens vous remercier de tout mon cœur pour votre magnifique présent, c’est vraiment très joli, et justement ici, j’en avais bien besoin, bien que nous ne voyons pas beaucoup de monde, mais cela peut venir, et ça nous sera très utile. Bohus est aussi très heureux d’avoir cette joli photo de son clocher natal, il l’a mise sur sa table de travail, de cette façon elle est constamment devant ses yeux, merci encore, ma chère Âme, pour votre bonté.
J’espère que les beaux jours vont venir pour vous bientôt, nous ici, nous avons depuis une quinzaine de jours un temps chaud, tout à fait printanier, quand nous serons de l’autre côté de l’océan, nous nous souviendrons souvent de ces beaux jours passés ici, si tranquillement, nous ne sortons jamais le soir, nous faisons une petite partie de cartes, nous lisons beaucoup dans notre lit, et la vie s’écoule comme dans un rêve. Bohus travaille si bien, il est tout à fait heureux de pouvoir faire ce qu’il veut. Je m’efforce de lui rendre le plus que je peux la vie facile, et cela, il l’apprécie. J’ai eu des nouvelles de ma sœur qui est allée voir un spécialiste, elle souffrait beaucoup de son sein qui a été opéré, heureusement, il n’y a rien de grave, beaucoup de fatigue, il y a aussi un de leurs petits garçons qui souffre depuis cet hiver d’une maladie qui est assez rare, j’espère qu’il s’en tirera, car il est bien soigné, dans une nombreuse famille, il y a toujours des soucis. En ce moment, à la Radio de Paris, on donne chaque semaine, une émission consacrée aux œuvres peu connues des grands compositeurs, Martinu : cela fait toujours plaisir, n’est-ce pas, ma chère. Je suis contente que vous ayez bien reçu la brosse. Est-ce bien cela que vous désiriez ?
Chralotte Martinu
Je termine, ma chère Marienka, en vous souhaitant une bonne santé pour tous les trois, et je vous adresse toute mon affection bien sincère, à partager avec Fanus et Jindricka.
[PŘEKLAD]
Moje rozmilá Marienko,[3]
chci Vám z celého srdce poděkovat za Váš úžasný dárek, je to opravdu moc pěkné, a tady se mi to zrovna velice hodí, i když se s lidmi moc nevídáme, ale stát se to může, a bude to pro nás velice užitečné. Bohuš byl taky strašně rád za tu hezkou fotku rodné věže, postavil si ji na pracovní stůl, a má ji tak stále na očích, ještě jednou díky, dušinko moje, za Vaši dobrotu.
Doufám, že Vám brzy nastanou pěkné dny, to my už tady máme tak dva týdny teplé počasí, docela jarní, až budeme na druhé straně oceánu, často budeme vzpomínat na ty krásné dny, které tady trávíme v takovém poklidu, večer nikdy nikam nechodíme, dáme si partičku karet, hodně si čteme v posteli, a život uplývá jako ve snu. Bohuš tak pilně pracuje, je štěstím bez sebe, že může dělat to, co chce. Podle svých možností se snažím ze všech sil, abych mu usnadnila život, a toho on si považuje. Dostala jsem psaní od sestry,[4] byla u specialisty, moc ji bolelo to operované prso, naštěstí nešlo o nic vážného, hodně únavy, jeden z jejich malých chlapců je teď od zimy nemocný, má jakousi docela vzácnou chorobu, doufám, že se z toho vykřeše, protože je o něj dobře postaráno, v takové velké rodině holt vždycky bývají starosti. V pařížském rozhlase momentálně dávají Martinů v jednom pořadu vysílaném každý týden a věnovaném méně známým dílům velkých skladatelů.[5] To vždycky udělá radost, že ano, moje milá. Jsem ráda, že jste dostala ten kartáč.[6] Chtěla jste právě tohle?
Charlotte Martinů
Budu končit, moje milá Marienko, a všem třem Vám přeji pevné zdraví, vysílám Vám ty nejsrdečnější a nejupřímnější pozdravy, o něž se podělte s Fanoušem a Jindřiškou.[7]
|