[Nice] Sept.[ember] 15. [19]54.

Drazí:

Tak jsme se rozhodli že zůstaneme ještě celý rok v Evropě a sice zde v Nice, je tu krásně a slouží nám to a já budu moci klidněji pracovat než v N.Y.[1] Tak hledáme teď nový byt a našli jsme něco překrásného, zrovna nad mořem, z terasy je vidět až kam se dohledne jen moře a dole celou Nicu, je to jako orlí hnízdo. Je to také pěkně drahé ale myslím že to vezmeme.[2] V Basileji mi dala Maja Sacher obálku a bylo v ní tisíc dolarů, tak to nám pomůže a já zase napíŝu Sacherovi něco nového.[3] Tak Vám napíŝeme jak jsme se rozhodli s villou. Z Prahy mi poslali balík jako dům s notama, těžké jak hrom a jsou v tom jen hlasy od Serenad,[4] nevím jak si to představují, já s tím přece nemohu obchodovat, nemám to skoro ani kam dat, je toho kupa, teď to budu muset stěhovat, no opravdu nevím co si představovali. Myslím že mi to zařídil náš přítel.[5] Já tomu vŝemu nerozumím. Zmínil jsem se mu že by bylo pěkné kdyby Locandiera byla také v Praze provedena.[6] Tak to také ihned zařídil a žádá mne abych jim poslal partituru že si jí opíŝi a udělají material který budou půjčovati, jako by nevěděl že to vůbec nejde, přece je už leta v tom kšeftu a musí vědět že se to takhle nedělá, co by řekl můj nakladatel?[7] Já s tím přece nemohu disponovat, proto mi nakladatel platí aby měl na to právo. Pak se řekne že jsem to já nechtěl dáti. Také mi navrhnul jako básníka Kripnera,[8] řeknete to Milošovi to ho pobaví.[9] No to jsou takové trampoty, on by chtěl moc pomoci ale nedělá to moc šikovně. Na věci které se ptám neodpovídá, na ty které bych chtěl hlavně vědět. Státní nakladatelství mi právě píše že se nějak dohodli během prázdnin s Booosey+Hawkes a že budu spokojen. Ale počkám jeŝtě až mi o tom napíŝi

z Londýna a teprve potom budu spokojen,[10] mám dojem že se u nás stará vždycky moc lidí o jednu a tu samou věc a tím je z toho potom gulaš. Nečekám na Váš dopis a píŝu teď protože příští týden budeme miti stěhování a tak bude málo času. Rybka[11] odjel v pondělí a tak je tu teď klid, on má moc energie. O Firkušném nevíme, měl také přijet na prázdniny, snad se ohlásí. [12] Napíŝu Vám ihned novou adresu. Mám takový vztek když se podívám na tu kupu not s kterou nevím co dělat, budu to asi muset poslat do N. Y. ale je to těžké a bude to drahé. Co s tím mysleli nevím. Toho Goldoniho v češtině jsem dosud nedostal, poslali jste to?[13] Jak je u vás, doufám že se pěkné počasí přece k vám na konec dostalo a že užijete záhradky než ta zima zase přijde. Jistě se na ni staráte, jak to je s uhlím? Náš přítel[14] píŝe že se stará o nějakou podporu pro Fanouše,[15] dostali jste něco? Poslal jsem do Brna ty dvojzpěvy pod názvem Petrklíč[16] a tak měli ohromnou radost. Myslím že teď přece zase uslyšíte přes Radio některé z mých věcí. Je Miloš[17] v Poličce. Ať mi pár řádků napíŝe. Charlie[18] není doma tak napíše příště. Mnoho Vás všechny zdravíme.

Váš Bohouš.

[1] V Nice manželé Martinů zůstali až do července roku 1955 (Mihule 2002, 593).

[2] Ve druhé polovině září roku 1954 si manželé Martinů v Nice našli nové bydlení na bulváru Mont Boron (Mihule 2002, s. 467-468). V následujícím dopise rodině do Poličky dne 18. 9. 1954 (Mar 1954-09-18) uvádí BM novou adresu: „B. M. BEAU-SITE. 17 bis Boulv. MONT-BORON. NICE A. M.“

[3] V srpnu 1954 navštívili manželé Martinů ve Švýcarsku své přátele Sacherovi – Paula Sachera (1906-1999), švýcarského dirigenta a mecenáše a jeho manželku Maju Sacherovou (1896-1989), (Mihule 2002, s. 467.) Právě jí BM věnoval své oratorium Epos o Gilgamešovi, H 351, na kterém začal pracovat 23. 12. 1954 a dokončil 16. 2. 1955 (sám BM v dopise rodině do Poličky ze dne 18. 2. 1955 – Mar 1955-02-18 – však uvádí: „Dnes jsem dokončil Gilgameshe[…]“). Premiéru oratoria v Basileji dne 23. 1. 1958 řídil Paul Sacher (Halbreich 2007, s. 454).

[4] Pravděpodobně se jednalo o nově v Praze vydané provozovací materiály k partiturám serenád BM, které již v roce 1949 vydalo nakladatelství Melantrich: viz dopisy BM rodině do Poličky ze dne 10. 10. 1953 (Mar 1953-10-10) a 3. 6. 1954 (Mar 1954-06-03).

[5] Karel Šebánek (1903-1980), nakladatel, blízký spolupracovník a přítel BM. V letech 1946-49 ředitel hudebního nakladatelství Melantrich.

[6] Mirandolina, H 346, komická opera o dvou dějstvích podle hry italského dramatika Carla Goldoniho (1707-1793) La Locandiera, měla premiéru ve Smetanově divadle v Praze 17. 5. 1959.

[7] Operu Mirandolina, H 346, vydalo v roce 1959 německé nakladatelství Bärenreiter, Kassel.

[8] Viktor Kripner (1906-1956), český básník, překladatel a publicista. Autor básnické sbírky Světy beze jména (vydal František Borový v roce 1938), z níž několik textů zhudebnila Vítězslava Kaprálová (1915-1940) ve svém písňovém cyklu Zpíváno do dálky, op. 22. Básně patrně souznily se skladatelčiným citovým rozpoložením v období komplikovaného milostného vztahu s BM, na což BM v tomto dopise naráží.

[9] Miloš Šafránek (1894-1982), s nímž BM v letech 1948-1955 udržoval pouze zprostředkovaný kontakt skrze své příbuzné v Poličce (poslední dopis Šafránkovi adresovaný do Poličky je datován 14. 2. 1955 – viz ŠafM 1955-02-14), byl zřejmě dobře seznámen s milostnými dobrodružstvími BM v předválečné Paříži.

[10] V letech 1953-1956 je v dopisech BM rodině do Poličky (PBM Kr 444-449, 452, 454-457, 460, 464, 466-481, 483, 486, 514, 516) často zmiňována příprava smlouvy mezi nakladatelstvím Boosey & Hawkes London-New York a Státním nakladatelstvím krásné literatury, hudby a umění v Praze, která měla umožnit „[…] pohyb hudebnin přes železnou oponu, vydávání nových skladeb B. Martinů v Praze a zajistit vyplácení tantiém skladateli do zahraničí.“ (Zouhar 2008, s. 64). Podle Zouhara (2016, s. XXXV) k jisté dohodě mezi oběma vydavatelstvími došlo.

[11] Frank Rybka (1895-1970), český skladatel, violoncellista a varhaník žijící v USA, přítel BM.

[12] Rudolf Firkušný (1912-1994), český klavírista a přítel BM.  O jeho příjezdu na francouzskou Riviéru informuje BM svou rodinu v Poličce v dopise ze 4. 10. 1954 (Mar 1954-10-04).

[13] V dopise rodině do Poličky dne 3. 9. 1954 (Mar 1954-09-03) BM žádal o české vydání Goldoniho hry La Locandiera. Martinů měl pravděpodobně v úmyslu přeložit italské libreto své opery Mirandolina, H 346, které sám napsal podle hry italského dramatika Carla Goldoniho (1707-1793) La Locandiera, do češtiny. Při své premiéře ve Smetanově divadle v Praze dne 17. 5. 1959 však zazněla Mirandolina, H 346, v českém překladu Rudolfa Vonáska (1914-1985), českého operního pěvce a překladatele (http://www.databaze-prekladu.cz/prekladatel/_000003175?razeni=vydani ).

[14] Karel Šebánek – viz výše.

[15] V dopisech BM rodině do Poličky můžeme od roku 1951 nacházet zmínky o vážných a stále se zhoršujících zdravotních potížích bratra Františka Martinů (1880-1958) se zrakem a sluchem. Časté byly jeho hospitalizace v pardubické nemocnici. Před smrtí František ohluchl i oslepl (Mihule 2002, s. 462).

[16] Počátkem července 1954 Zdeněk Zouhar (1927-2011), český hudební skladatel, pedagog, muzikolog a přítel BM, písemně požádal BM o novou skladbu, která by mohla navazovat na Dvořákovy Moravské dvojzpěvy (Zouhar 1957, s. 105). BM přání vyhověl a ve dnech 1. – 5. 8. 1954 zkomponoval Petrklíč, H 348, dvojzpěvy na texty moravské lidové poezie. Poprvé zazněly 25. 4. 1955 v Brně v podání ženské části brněnského pěveckého sdružení OPUS řízené Zdeňkem Zouharem (Halbreich 2007, s. 439; Zouhar 2008, s. 332-334).

[17] Miloš Šafránek – viz výše.

[18] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.