[Nice] Dec.[ember] 23. [19]53.[1]

Drazí: 

Lituji že jsem [Vám] přidal tolik práce s tou knihou.[2] Obdržel jsem ji a také z Prahy už mi ji mezi tím poslali. Je to jiný nový překlad a tak ji budu moci potřebovati také. Mám ji potom poslat zpět? Dnes je štědrý večer a budeme jej slaviti doma, pozvali nás do Cassis,[3] u Marseille, ale nejeli jsme, stále se necítím moc dobře po chřipce a tak možná že si tam zajedeme na Nový Rok. Vy také budete asi rozděleni tento rok, nebo Mařka už přijde z nemocnice.[4] Nemám od Vás zprávy ale doufám že je vŝe v pořádku. Zde je stále jako na jaře a zahrada je plná nových květin ale přece musíme chodit ven dobře oblečeni, protože hned po západu slunce je chladno a ten přechod je nebezpečný. Na to jsme zapoměli a tak jsme oba se nastudili. Ten Dostojevský je těžký problem a musím si to nechat na později až najdu k tomu pomocníky pro libreto[5] at.d. asi až si zajedu do Paříže na jaro. Zde nikdo není kdo by mi pomohl upravit slova a text. Musí se to stáhnout a je toho tam moc. Jinak nemám novinky, mnoho přání k Vánocům. Z New Yorku málo zpráv teď je každý zaměstnán s Vánocema. Zde je to pěkně vyzdobeno, město je plné osvětlených stromků na náměstí, na ulicích, dnes sejdeme večer dolu se podívati na osvětlení. Příŝtí týden možná že si zajdeme ke známým z Marseille do Cassis, tam co jsme byli v loni.[6] Z Prahy nemám žádné zprávy jen od zmáných kteří byli v N. Y. a kteří se vrátili.[7] J. Novák[8] mi poslal jako dárek cyklus písní s bujnými texty.[9] Tak Vám jeŝtě znovu přejeme vŝechno nejlepší do Nového Roku, Vánoce už jsou pryč, doufám že byly pěkné. Nechávám místo pro Charlie[10], která říká že už Vám dlouho nepsala a tak Vám řekne co jsem zapoměl.

Srdečně Váš Bohouš

Jeudi

Ma chère Marienka

Nous sommes bien désolés de vous savoir toujours à l’hôpital, mais les grippes sont très mauvaises et nous fatiguent beaucoup, nous le savons par nous-mêmes, nous n’arrivons pas à nous en remettre. Bohus va au docteur cet après-midi, boly břiško, et moi, je ne me sens pas très bien non plus. C’est mieux que nous restions tranquillement chez nous pour les fêtes de Noël, nous serons comme vous, bien calme, nous penserons beaucoup à vous, et nous espérons quelque chose de meilleur pour le prochain Noël.

Ici, il fait beau temps, pas trop froid, les mimosas sont déjà tout fleuris, c’est vraiment surprenant. J’aimerais que voyiez, une fois dans votre vie, ce pays, je sais que cela viendra un jour, vous l’aurez bien mérité. Vous donnerez nos pensées bien affectueuses pour Fanuš et Jindricka, et pour vous, ma chère Marienka, vous savez que vous êtes toujours présente dans notre pensée, tout particulièrement en ce soir de Réveillon, je vous souhaite une meilleure santé et je vous embrasse de tout cœur bien affectueusement.

            Charlotte Martinu

[PŘEKLAD]

Čtvrtek[11]

Moje milá Marienko,[12]

je nám nesmírně líto, že jste pořád ještě v nemocnici, ale ty chřipky jsou zlé a velmi nás vysilují, my sami to víme, nějak se z toho nemůžeme dostat. Bohuš dnes odpoledne půjde k doktorovi, bolí [ho] bříško, a ani já se necítím moc dobře. Bude lépe, když o vánočních svátcích zůstaneme v klidu doma, u nás to bude jako u Vás, pokojné, budeme na Vás mnoho myslet, doufáme, že příští Vánoce nás čeká něco lepšího. Počasí tady máme pěkné, není moc chladno, mimózy už jsou v květu, je to opravdu k neuvěření. Ráda bych, abyste jednou v životě spatřila tento kraj, vím, že to jednoho dne přijde, Vy si to zasloužíte. Srdečně od nás pozdravujte Fanouše a Jindřišku,[13] a Vy, moje milá Marienko, Vy víte, že z našich myslí nescházíte, obzvláště ne o Štědrém večeru, přeji Vám pevnější zdraví a z celého srdce Vás vroucně líbám.

            Charlotte Martinů

[1] V úvodu dopisu BM sděluje: „Dnes je štědrý večer […].“ I Charlottin přípis uvádí čtvrtek, tedy 24. 12. 1953.

[2] V  dopise rodině do Poličky z 26. 11. 1953 (PBM Kr 551) BM své příbuzné žádá o zaslání o zaslání románu ruského spisovatele a filosofa Fjodora Michajloviče Dostojevského (1821-1881) Běsi, který se mu v cizině nedaří sehnat. Se stejnou prosbou se obrací i na další své známé, z nichž nejdříve zareagoval Frank Rybka (1895-1970), český skladatel, violoncellista a varhaník žijící v USA (PBM Kr 452). Román Běsi BM obdržel od svého přítele poštou z USA (Mihule 2002, s. 460), pravděpodobně i od svých příbuzných v Poličce a následně i další výtisk z Prahy (viz dále).

[3] Na Riviéře v Cassis trávili manželé Martinů svou dovolenou v červnu 1952 společně se svými přáteli Frankem Rybkou (1895-1970) a malířem Rudolfem Kunderou (1911-2005), od nějž přišlo manželům Martinů pozvání i tentokrát (Mihule 2002, s. 442-443, 460).

[4] Marie Martinů (1882-1959), sestra BM, z důvodu vleklých zdravotních potíží pobývala často v nemocnici.

[5] BM se koncem roku 1953 pokoušel najít v románu Běsi od ruského spisovatele a filosofa Fjodora Michajloviče Dostojevského (1821-1881) námět pro libreto nové opery. Od tohoto záměru však upustil.

[6] Viz výše.

[7] BM náznakem napovídá, že by se mohlo jednat o Miloše Šafránka (1894-1982), s ním však v těchto letech vedl korespondenci jen přes svou rodinu v Poličce.

[8] Jan Novák (1921-1984), český klavírista a hudební skladatel. V době od srpna 1947 do února 1948 byl v New Yorku žákem BM a i po svém návratu do Československa s BM udržoval přátelskou korespondenci, z níž část je uložena v archivu Českého muzea hudby.

[9] O písničkách s věnováním od Jana Nováka se BM zmiňuje i v následujícím dopise rodině do Poličky ze dne 16. 1. 1954 (PBM Kr 454). Je možné, že se jedná o Zpěvy dcer siónských pro smíšený sbor, které Novák v roce 1953 zkomponoval. Slovo „bujný“ patrně mělo mezi oběma muži svůj specifický význam, neboť ačkoliv nepatřilo ke slovům, která BM ve své korespondenci často užívá, o pár dnů dříve se objevuje na pohlednici BM odeslané z Nice dne 21. 12. 1953 právě Janu Novákovi a to právě v souvislosti se zaslanými písněmi: „Děkuji, Jene, za dárek, jste nějaký bujný.“ (Korespondence Jana Nováka v archivu Českého muzea hudby.)

[10] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.

[11] 24. 12. 1953

[12] Marie Martinů (1882-1959), sestra BM.

[13] František Martinů (1880-1958), bratr BM a Jindřiška Martinů, roz. Palečková (1882-1965), Františkova manželka.