New York le 27 Décembre 1952.

Ma bien chère Marienka.

Nous avons été très heureux de vous savoir déjà à Zamberk, je sais combien vous vous sentez un peu reposée, surtout moralement, j’espère qu’il ne fait pas trop froid, et que vous êtes bien chauffés.

Pour nous, ça va bien, Bohus ne souffre plus trop de sa jambe pour le moment, il travaille toujours beaucoup, mais il aime cela et il est très heureux. Pour moi, j’ai souffert un peu avec mes yeux, je suis allée voir le docteur, il n’a rien trouvé, il pense que c’est la fatigue, je dois faire de la couture assez fine, et naturellement ça finit par abîmer les yeux, mes patronnes sont très contentes avec mon travaille, elles mon promis de l’augmentation pour la nouvelle année.

Vous me demandez, ma chère Marienka, comment nous avons passé notre Noël. Bien tranquillement, tous les deux, nous sommes [allés] voir un film, ensuite nous avons été au café, et après nous avons eu chez nous un petit souper, c’était très gentil, nous avons bien pensé à vous, et comme vous, nous espérons toujours qu’il nous sera permis une fois de le passer tous ensemble, il ne faut pas désespérer, ce jour-là viendra, j’en suis sûre. J’ai eu des nouvelles de ma famille, tout le monde va bien, il y a une nouvelle naissance, un petit garçon, Jean-Luc, chez ma nièce Colette, cela fait le 8^ième. Je suis bien occupée à faire à tout ce petit monde des vêtements, ils sont tous bien jolis et bien gentils. Tous vous adressent leurs bons souhaits pour la nouvelle année. Ma chère Marienka, je termine en vous adressant tous mes vœux bien affectueux pour la nouvelle année, aussi une très bonne santé. Je vous embrasse bien fort.

Charlotte Martinu

Dites-moi si vous avez reçu la lettre avec les photos. Je vous enverrais bien un petit colis, mais Bohus dit que vous devez payer beaucoup.

[PŘEKLAD]

New York 27. prosince 1952.

Moje rozmilá Marienko,[1]

byli jsme moc rádi, když jsme se dozvěděli, že už jste v Žamberku,[2] vím, jak se cítíte alespoň trochu odpočatá, hlavně vnitřně, doufám, že není příliš chladno a že Vám pořádně topí.

U nás je vše v pořádku, Bohuše teď už ta noha moc nezlobí,[3] stále mnoho pracuje, ale dělá to rád a je moc šťastný. Já jsem měla trochu churavé oči, byla jsem za doktorem, ale nic nezjistil, domnívá se, že je to z únavy, při šití musím dělat hodně jemnou práci, a z toho jsou přirozeně nakonec zkažené oči, moje šéfové jsou velmi spokojené s mojí prací, slíbily mi, že mi od nového roku přidají.[4]

Ptáte se, moje milá Marienko, jak jsme u nás strávili Vánoce. Velice klidně, oba dva, zašli jsme si na film, potom jsme byli v kavárně, pak jsme doma měli malou večeři, bylo to moc milé, velmi jsme na Vás mysleli, a stejně jako Vy, i my stále doufáme, že nám jednou bude dáno a strávíme je všichni společně, nesmíme ztrácet naději, ten den přijde, tím jsem si jista.[5] Dostala jsem psaní od rodiny, všichni jsou zdrávi, u Colette,[6] mojí neteře, mají další přírůstek, chlapečka jménem Jean-Luc, to už je celkem osmé. Dává mi docela zabrat dělat oblečení pro všechnu tu drobotinu, všichni jsou takoví pěkňoučcí a hodňoučcí. Všichni Vám přejí vše nejlepší do nového roku. Budu končit, moje milá Marienko, a vysílám Vám nejvroucnější přání do nového roku a také pevné zdraví. Srdečně Vás líbám. Charlotte Martinů

Napište mi, jestli jste dostala dopis s těmi fotkami. Poslala bych Vám balíček, ale Bohuš tvrdí, že pak musíte hodně platit.