[Schönenberg] Červenec 16. 59

Milá Jindřiško[1].

Omlouvám se Ti, že tak dlouho neodpovídám na Tvůj dopis, ale teprve teď jsem se dostal na pár dní z nemocnice. Děkuji Ti za soustast a je mi smutno, že dlouhý sen mojí sestry se ještě uvidět se nevyplnil.[2] Je mi líto, že mezi Vámi byly neshody, ale to je vše dnes už za námi. Překvapila mne v Tvém dopisu zmínka, že si stále hledáš nějaký byt pro sebe, proč? Zůstaň teď na dále v domečku, není třeba, aby se tam někdo cizí nastěhoval a aby bratrova žena si hledala byt jinde. Jestliže by byly námitky, že je byt moc velký pro jednu osobu, vezmi si tedy někoho k sobě, kdo Ti bude pomáhati v domácnosti, abyste udrželi domek až do mého návratu. Kdyby byly jakékoliv obtíže, napiš mi a nějak to zařídíme a zůstaň klidně v domku. Napiš mi také, jaké jsou Tvoje finanční podmínky, mohl bych Ti zase obnovit tu podporu, co dostával Fanouš[3]. Teď mi musíš odpustit, že jsem nepsal dříve a že i tento dopis je krátký, ale jsem rychle unaven.

Máme tu Bureše[4] a tak až se vrátí, tak Ti poví více.

Napiš jak se Ti daří.

Oba Tě mnoho pozdravujeme.

Tvůj

B. M a r t i n ů            v. r.