Schonenberg Pratteln le 21 Nov. 1958.

Ma bien chère Marienka.

Nous avons [reçu] aujourd’hui votre lettre du 5 [Nov.], elle nous est revenue de Nice. Je viens vous donner tout de suite des nouvelles de Bohus, car je sais combien vous devez être anxieuse. Il y a huit jours aujourd’hui qu’il a été opéré, il s’alimente déjà depuis 4 jours par la bouche, il a commencé hier avec les biscottes, et vraiment les docteurs sont très, très contents avec lui, de voir que la guérison est aussi rapide que si c’était un jeune garçon qui aurait été opéré, ce soir, la fièvre était pour ainsi dire nulle, 36,9, il se lève chaque [jour] un peu plus, vous voyez, chère Marienka, que vous n’avez aucun souci à vous faire, et je pense que dans une semaine, il sera de retour à la maison, c’est à dire chez Madame Sacher, car elle veut l’avoir chez elle pendant quelque temps, ici il

devrait monter des marches, et elle pense que cela le fatiguerait un peu, surtout que l’escalier est plutôt assez rude, croyez-vous combien ces chers amis Sacher sont bons pour nous.

Je vais chaque jour à l’hôpital, j’ai 2^H de chemin à faire, aller et retour, car Madame Sacher ne peut pas toujours me prendre avec elle pour remonter, heureusement, il ne pleut pas, mais il fait beaucoup de brouillard et déjà bien froid.

Je suis heureuse d’avoir eu un petit mot de vous et de savoir qu’enfin vous pouvez vivre en paix. Je suis si contente pour vous que vous avez aussi Madame Prazan qui vous comprend si bien. Laissez-vous vivre et tâchez de passer l’hiver le mieux possible, en tout cas, avec tranquillité d’esprit. En ce qui concerne l’état de santé de Bohus, soyez complètement rassurée, c’est malheureux qu’il ne vous est pas possible de le voir.

Il a de belles couleurs, et ses yeux sont très vifs, et dès qu’il pourra s’alimenter normalement, ses forces reviendront vite, en somme, cela s’est déclaré assez vite, car avant notre court séjour à Bâle, il mangeait encore tout, c’est juste quand nous avons retourné définitivement à Bâle, et surtout les quelques jours avant son opération qu’il ne pouvait plus rien absorber, mais à l’hôpital, tout de suite, ils l’ont alimenté par injections, maintenant, tout cela est fini, depuis déjà mardi, il se rase et se lève plusieurs fois par jour, il dort bien, on ne peut pas espérer de meilleurs résultats.

Je vous tiendrais au courant, d’ici quelques jours. Prenez soin de votre santé, vous aussi. Je termine pour ce soir, en vous adressant mes bons baisers, affectueusement votre

Charlotte Martinu

Je reste toute seule, mais j’aime mieux cela, je suis avec mes pensées. Mille amitiés à Madame Prazan.

Avant notre départ de Nice, je vous ai envoyé le Centenaire de Jalna.

Schönenberg, Pratteln 21. listopadu 1958

Moje rozmilá Marienko[1],

dnes jsme dostali Váš dopis z 5. [listopadu], přišel nám z Nice.[2] Ze všeho nejdřív Vám vypovím, co je nového s Bohušem, protože vím, jak moc se o něj strachujete.[3] Dnes je tomu týden, co ho operovali, a už čtvrtým dnem příjmá potravu ústy, včera začal se suchary, a lékaři jsou s ním opravdu velmi, velmi spokojení, když vidí, že se uzdravuje stejně rychle, jako by operovali nějakého mladíka, horečka byla dnes večer, abych tak řekla, zanedbatelná, 36,9, každým dnem se zvedá o trochu víc, tak to vidíte, milá Marienko, nemusíte si dělat žádné starosti, a myslím, že za takový týden bude zpátky doma, to znamená u paní Sacherové[4], protože ho na nějaký čas chce mít u sebe, tady

by musel chodit do schodů, a ona má za to, že by to pro něj bylo poněkud namáhavé, hlavně proto, že schodiště je spíše příkré, inu představte si, jak hodní na nás jsou naši přátelé Sacherovi.

Do nemocnice se vydávám každý den, jsou to dvě hodiny cesty tam i nazpět, protože paní Sacherová mě nemůže vždycky vzít zpátky nahoru, naštěstí neprší, i když je hustá mlha a už je celkem chladno.

Jsem moc ráda za to Vaše psaní, těší mne vědomí, že konečně můžete žít v klidu. Jsem velice ráda tomu, že máte také paní Pražanovou[5], jež pro Vás má takové pochopení. Nechejte se vtáhnout do života a vynasnažte se přečkat zimu, jak nejlépe možno, v každém případě s klidem v duši. A pokud jde o Bohušův zdravotní stav, můžete být úplně klidná, škoda jen, že ho nemůžete vidět.

Má dobrou barvu, v očích má jiskru, a jakmile se bude moci normálně stravovat, síly se mu rychle vrátí. Vlastně to propuklo velmi rychle, protože ještě před naším krátkým pobytem v Basileji[6] jedl ještě všechno, to teprve až jsme se definitivně vrátili do Basileje, a hlavně těch pár dnů před operací, nemohl pozřít už nic, ale v nemocnici mu hned začali dávat výživu injekčně, teď už je to ale za námi, už od úterý se holí a vstává několikrát za den, spí dobře, v lepší výsledky jsme ani nemohli doufat.

Za pár dnů Vám opět napíšu, co je nového. Vy také pečujte o své zdraví. Dnes večer už budu končit a srdečně Vás líbám, Vaše oddaná

Charlotte Martinů[7]

Jsem sama, ale mám to tak raději, prodlévám ve svých myšlenkách. Vřelá pozdravení paní Pražanové.

Než jsme odjeli z Nice, poslala jsem Vám Století Jalny[8].