Schonenberg Pratteln le 15 Nov. 1958.

Ma bien chère Marienka.

C’est déjà quelques jours que nous n’avons pas reçu de vos nouvelles. J’espère que votre santé est bonne. Pour nous ici, nous avons eu quelques moments difficiles, mais avant tout, chère Marienka, il ne faut pas vous effrayer, pendant et même avant notre court séjour à Bâle, Bohus se plaignait de maux d’estomac, dès notre retour à Nice, nous sommes allés chez le docteur qui pensait, d’après les symptômes, que ce pourrait être un ulcère à l’estomac, il a passé la radio, qui l’a confirmé, nous sommes rentrés à Bâle, car Madame Sacher m’avait dit que si quelque chose n’allait pas, de rentrer et qu’elle le mettrait entre les mains d’un bon docteur.

Il est donc rentré à l’hôpital, mardi le 12 Nov. et il a été opéré hier d’un ulcère à l’estomac, les résultats sont aussi satisfaisants que possible, le chirurgien qui l’a opéré est un des plus grands chirurgiens du monde, il est très bien soigné par les infirmières qui l’aiment beaucoup.

Aujourd’hui, comme chaque jour, j’y vais de 1 heure à 4 heures, je l’ai trouvé tout à fait bien, il n’a pas fièvre, on l’alimente par injection, et les docteurs disent que c’est la meilleure opération qu’ils ont eu, c’est à ce point, qu’hier soir, le jour de l’opération, une infirmière est venue lui donner les soins par la nuit, elle l’agaçait un peu, il lui a dit, est-ce que vous ne pourriez pas me laisser un peu tranquille la veille de mon opération !! C’est vous dire

qu’il n’a rien senti, je suis bien soulagée, ma chère Marienka, et je voudrais tant que vous ne vous fassiez aucun souci à son sujet, Madame Sacher a son gendre qui est assistant du chirurgien, il lui a dit qu’il n’y a aucune complication et tout est net à l’intérieur de Bohus. Je ne vous ai pas écrit avant l’opération pour ne pas vous alarmer, car je connais votre état de santé, vous avez passé déjà de bien pénibles moments, aussi je vous répète, ne vous alarmez [pas], tout va pour le mieux, et ça ira toujours de mieux en mieux.

Nos amis Sacher sont vraiment des gens magnifiques, ils ont tout arrangé pour l’hôpital, et qu’il a tous les soins nécessaires, remercions donc Dieu, qu’il soit tombé entre de si bonnes mains.

Je vous donnerai souvent de ses nouvelles, mais déjà soyez rassurée, donnez aussi de vos nouvelles, vous devez être bien tranquille maintenant, sans Jindricka, dites-moi comment vous organisez votre vie, malheureusement c’est les vilains jours qui viennent, ici, nous sommes toujours dans le brouillard et il fait froid. A bientôt, chère Marienka, je suis toujours [près de vous] par la pensée et je vous embrasse bien affectueusement de tout cœur.

Charlotte Martinu.

Les bons souvenirs à Madame Prajant.

Schönenberg, Pratteln 15. listopadu 1958.[1]

Moje rozmilá Marienko[2],

už je to několik dní, co jsme od Vás nedostali žádné zprávy. Doufám, že se těšíte dobrému zdraví. Pokud jde o nás, zakusili jsme tady pár těžkých chvil, ale především se, milá Marienko, neděste, když jsme byli v Basileji, ale už i předtím, si Bohuš stěžoval na bolesti v žaludku, a jakmile jsme se vrátili do Nice[3], zašli jsme za doktorem, a ten usoudil, podle příznaků, že by mohlo jít o žaludeční vřed, šel na rentgen, který to potvrdil, vrátili jsme se do Basileje, protože paní Sacherová[4] mi předtím říkala, abychom se vrátili, pokud něco nebude v pořádku, že jej svěří do rukou jednoho dobrého lékaře. A tak tedy šel v úterý 12. listopadu[5] do nemocnice, a včera mu operovali žaludeční vřed, výsledky jsou v nejvyšší míře uspokojivé, chirurg, který jej operoval, patří mezi nejlepší světové chirurgy, sestřičky se o něj velmi dobře starají a velmi si ho oblíbily.

Dnes, stejně jako každý den, tam od jedné do čtyř zajdu, zdálo se mi, že je docela v pořádku, horečku nemá, výživu mu podávají injekčně, a doktoři tvrdí, že to je nejlepší operace, jakou měli, představte si dokonce, že včera večer, tedy den, kdy byla operace, o něj přišla na noc pečovat jedna sestřička, trochu ho rozčilovala, a on jí povídá: nemohla byste mě nechat po operaci trochu v klidu!! Tím chci říci,

že nic necítil, ulevilo se mi, moje milá Marienko, moc bych si přála, abyste si o něj nedělala starosti, zeť paní Sacherové je asistentem toho chirurga[6], a ten mu povídal, že nejsou žádné komplikace a že uvnitř Bohuše je všechno čisté. Před operací jsem Vám nepsala, abych Vás nevystrašila, neboť vím, jak jste na tom se zdravím, a už jste si prošla velmi krušnými chvilkami, a proto Vám také znovu říkám, vůbec se neznepokojujte, vše je v nejlepším pořádku a bude se to jen lepšit.

Naši přátelé Sacherovi jsou opravdu úžasní lidé, s nemocnicí to všechno zařídili oni, a také to, že má všechnu potřebnou péči, děkujme Bohu, že se dostal do tak dobrých rukou.

Budu Vám často psát, co je s ním nového, ale již teď musíte být klidná, a Vy pište také, asi teď máte bez Jindřišky[7] klid, napište mi, jak si organizujete žití, naneštěstí nám přicházejí ošklivé dny, my tady máme pořád mlhu a je chladno. Brzy na shledanou, milá Marienko, v myšlenkách jsem stále při Vás a z celého srdce Vás vroucně líbám.

Charlotte Martinů[8]

Srdečné pozdravy paní Pražanové[9].