[La Baule-Escoublac] Srpen 8. 58.[1]

Drazí:

Konečně se dostávám k dopisu, doufám že to přečtete a jistě čekáte na zprávy od nás. Vaše dva dopisy došly a tak máme radost že Fanoušovi[2] je lépe a že se trochu muže prochazet, jen aby počasí drželo, zde se to pokazilo poslední dny a prší, letos se to mění přes noc. Ale užíváme odpočinku a utíká to rychle, za měsíc už budeme v Nice. Co se ruky týče nemějte obavy, je to namožený sval ale jínak je to úplně normalní jenom psáti mi dělá obtíže, snad si ruka teď ʽodpočne.[3] Máme se tu dobře a jíme samá mořská zvířátka, sami chodíme lovit

když moře odejde, tak sbíráme škeble na kameních. Z Nicy vám budu moci psát více, zase to naklepám na stroji a tak to bude čitelnější. Jsme rádi že tam máte slunce i když je ho moc, je to přece veselejší. My jenom jíme, spíme a prochazíme se to je celé naše zaměstnání. O nic se teď nestarám a všechno nechávám až se usadíme v Nize. Z Prahy vždycky čekají asi až jsem na cestách a tak začnou najednou vyřízovat věci ale teď si počkají na odpověd. Teď to předám Charlie[4] ona vám napíše více. Mnoho vzpomínáme a jsme s vámi Váš Bohouš

Ma chère Marienka.

Il faut nous excuser si vous ne recevez pas beaucoup de nos nouvelles, depuis 8 jours que nous sommes arrivés à La Baule, le temps a passé vite, ce n’est pas très tranquille avec 2 bébés, mais ils vont partir dans quelques jours chez leurs familles à Cuise-la-Motte.

Jusqu’à maintenant, nous avons eu assez beau temps, mais depuis 2 jours, il pleut, heureusement, il ne fait pas froid.

Nous sommes contents de savoir que Fanuš va tout doucement, je sais combien vous devez l’entourer de soins, ne vous-faites pas de soucis pour la main de Bohus,

il a la difficulté pour écrire, surtout les lettres, il écrit beaucoup les notes, pendant tout le mois d’Août, il veut rester sans écrire du tout, car l’infirmière disait à Bâle, qu’il travaillait trop. Ce n’est pas de la paralysie, c’est seulement du surmenage.

À Cuise-la-Motte, la famille Bécourt était heureuse d’avoir reçu votre gentille carte, ils vous en remercient bien. La semaine prochaine, nous vous écrirons plus longuement, car la maison sera vide. Je vous souhaite beau temps, afin que vous puissiez vous promener un peu avec Fanuš. Je vous embrasse de tout cœur, bons souvenirs à Fanuš et Jindricka et Madame Prézan. Ch. Martinu

Moje milá Marienko[5],

musíte omluvit, že od nás nedostáváte mnoho zpráv, co jsme před týdnem dorazili do La Baule, čas utekl rychle, není tu moc klidu, když tu jsou dvě mimina, ale za pár dnů odjedou ke svým rodinám do Cuise-la-Motte.

Až doposud jsme měli docela hezké počasí, ale teď už dva dny prší, naštěstí není chladno.

Jsme rádi, že se Fanoušovi vede jakž takž dobře, vím, jak velkou péčí jej musíte zahrnovat, o Bohušovu ruku si nedělejte starosti,

má potíže se psaním, hlavně dopisů, zapisuje spoustu not, má v úmyslu vůbec nepsat celý srpen, ona totiž sestřička v Basileji říkala, že pracuje přespříliš. Nejde o ochrnutí, je to jenom z přepracování.

Bécourtovi v Cuise-la-Motte byli velice potěšeni, když dostali tu Vaši milou pohlednici, moc Vám děkují. Příští týden Vám napíšeme více, to už bude dům prázdný. Kéž máte pěkné počasí, abyste se mohla s Fanoušem trochu procházet. Z celého srdce Vás líbám, srdečné pozdravy Fanoušovi a Jindřišce[6] a paní Pražanové[7]. Ch. Martinů

[1] Manželé Martinů odcestovali ze švýcarského Schönenbergu do Paříže 18. 7. 1958.  Poté v průběhu léta a podzimu pobývali až do 8. 11. 1958 v La Baule a Nice (Mihule 2002, s. 594).

[2] František Martinů (1880-1958), bratr BM.

[3] BM si léčí dlouhodobě nemocnou pravou ruku.

[4] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.

[5] Marie Martinů (1882-1959), sestra BM.

[6] Jindřiška Martinů, rozená Palečková (1882-1965), manželka Františka Martinů, švagrová BM.

[7] Marie Pražanová (1897-1982), poličská občanka, přítelkyně a podporovatelka rodiny Martinů.