První větší písňový cyklus, v němž se Martinů vyrovnává s lidovými texty, vznikl v roce 1917. Ačkoli název cyklu Šest prostých písní, H 110, odkazuje k prostotě lidových textů (Miloš Šafránek se domnívá, že se jedná o anonymní texty ze společenských zpěvníků), v některých písních zůstalo v tomto směru pouze u úmyslu. V jejich hudební faktuře i celkovém vyznění můžeme identifikovat romantické písně raných let [vlivy Brahmse, Dvořáka, částečně Schuberta]. Klavírní faktura je sice obecně řidší a jednodušší, ale i zde nalezneme romantické stupnicové běhy vrcholící v závěrečné koruně, nelogické harmonické postupy nebo konvenční rozklady akordů. Melodické linky jsou však zpravidla přehlednější a mají jasnější strukturu.
Nahrávka skladby byla poprvé vydána společností Naxos v roce 2011 (Martinů: Songs, Vol. 1 – A Wreath of Carnations; Jana Wallingerová, Giorgio Koukl).
Michaela Vostřelová. Stylový vývoj písní Bohuslava Martinů v prvních dekádách XX. století. Diplomová práce, 2014, s. 47–50 [zkrátila a upravila Jana Burdová].