Za reprezentativní dílo v oblasti komorní hudby pokládal sám Martinů teprve Smyčcový kvartet Es dur, H 103 (1917), ačkoliv v roce jeho vzniku měl sedmadvacetiletý Martinů hotových více skladeb, než jiní napíší za celý svůj život.
Pro jeho vznik a výsledný vzhled sehrály významnou roli tři vnější podněty: předně měl Martinů k dispozici těleso složené z profesionálů, členů České filharmonie, dále zde byla vidina ocenění v soutěži Českého komorního spolku a v neposlední řadě byla silně přítomna i touha prezentovat se tímto dílem před obdivovaným Josefem Sukem. Inspirací však byla láska, a sice láska ke Gabriele Čechové, okouzlující manželce evangelického faráře Čecha z Borové. Odtud také nepochybně pochází volba dobově v evangelických kruzích oblíbené písně „Blíž k Tobě, Bože můj“ za ústřední téma celého kvartetu. […]
Kromě několika stránek skic existuje pouze jediná neúplná autografní partitura. V ní chybí celá druhá věta, třetí věta je v závěru neúplná, naopak nepatřičně je k ní přičleněna věta čtvrtá, nemající s dílem nic společného a náležící až k následujícímu „Francouzskému“ smyčcovému kvartetu. Rukopis druhé věty se podařilo najít v PMB v Poličce, kde byl dosud uložen pod zavádějícím názvem „Largo religioso pro smyčcový kvartet“. […]
Neobvyklá a v celém kontextu Martinů tvorby ojedinělá zahuštěnost sazby je vysvětlitelná snad pouze tím, že skladatel v době vzniku 1. smyčcového kvartetu hrával na faře v Borové na varhany mimo jiné i zmíněnou píseň „Blíž k Tobě, Bože můj“, ústřední téma díla. Je tedy možné, že měl při komponování v hlavě varhanní sazbu této písně. Tomu by nasvědčovala i okolnost, že se v nástrojových hlasech vyskytuje překvapivě velký počet „nehouslových“, resp. „nesmyčcových“ míst. Jejich sazba je naopak ryze klavírní nebo právě varhanní.
Za rytmickou komplikovaností díla je možno tušit vzor Regerův, jehož kvartety byly u nás na počátku 20. století často hrány. Takřka nepřetržitě spojuje Martinů v kvartetu Es dur nejrůznější rytmické pattern – zejména triolový rytmus s tečkovanými osminami jako doprovodné předivo k unisono hrané melodii ve zbylých dvou nástrojích. […]
Vedle krásných melodií, plných lyrismu a vřelosti, vycházejících z jasné zvukové představy čtyř smyčcových nástrojů, se v díle vyskytnout i témata, jejichž plné vyznění by bylo umožněno teprve jejich přeinstrumentováním. […] Slabiny díla, k nimž by bylo možno přičíst ještě nadměrnou délku skladby a místy velmi nezprostředkované, popř. „hledané“ přechody mezi jednotlivými skladebnými oddíly, však Martinů vyváží nezměrným bohatstvím melodickým. Vůbec nejkrásnějším a nejsamostatnějším melodickým nápadem je tonálně lehce rozostřený, nebo lépe řečeno mezi několika tóninami se proplétající motiv ze třetí věty, jehož líbeznost a nezvyklé kadencování již anticipuje zralého Martinů.
Rekonstrukci 1. smyčcového kvartetu Es dur provedl Aleš Březina v roce 1989 v rámci diplomové práce „Rané kvartety Bohuslava Martinů“. V Curychu bylo dílo provedeno Drsovým kvartetem v roce 1994.
Aleš Březina. Premiéra neznáméno smyčcového kvartetu Bohuslava Martinů. Hudební rozhledy, ročník 47, číslo 12, s. 4–6 [zkráceno].