Ve vokálním díle Bohuslava Martinů zaujímá využití orientální tematiky pozoruhodnou pozici. Zásadní postavení v nevyhraněném období skladatelových mladistvých let zaujímají dvě díla – Nipponari, H 68, a Kouzelné noci, H 119. Je však třeba podotknout, že tyto dva opusy jsou jediné vokální cykly s doprovodem orchestru (v případě Nipponari malého orchestru) v rámci celé písňové tvorby Bohuslava Martinů a že pouze v těchto dvou cyklech zhudebnil východní poezii. (Miloš Šafránek píše ve své monografii ještě o cyklu Čínské písně pro zpěv s doprovodem klavíru, H 147, které Martinů údajně zkomponoval roku 1925 v Paříži, ovšem neznáme další podrobnosti ke skladbě a autograf je v současné době nezvěstný.)
Nipponari i Kouzelné noci jsou ovlivněné dvěma dobovými jevy – vlnou zájmu o exotickou látku a oblibou komponování písně s orchestrem. Zatímco Nipponari by zkomponovány podle překladů japonské poezie, ke zhudebnění Kouzelných nocí, dokončených v listopadu roku 1918, si Martinů vybral lyriku čínskou. Její překlady se do pražsko-německého kulturního okruhu dostávaly především prostřednictvím překladů německých. V této souvislosti nesmíme opomenout vliv sbírky Die Chinesische Flöte [Čínská flétna, 1907] Hanse Bethge [1876–1946], který výrazně přispěl k okouzlení poezií Orientu.
Z této sbírky si vybral texty i Gustav Mahler. V době pražského mahlerovského kultu, tento skladatel místo očekávané deváté symfonie uvedl na koncertní pódia vokálně symfonickou skladbu, v níž použil přebásnění čínské lyriky německého básníka Hanse Bethge. Je tedy nasnadě, že se texty čínské lyriky, které byly zhudebněny v [Mahlerově] Písni o zemi, provedené v Praze od doby jejího vzniku [1908] do roku 1918 několikrát, dostaly do povědomí literátrů i skladatelů.
Martinů při zhudebnění použil sbírku Hanse Bethge v českém překladu Vojtěcha Kühnela. […] Autory původních básní byli Li-Thai-Po (písně V cizině a Tajemná flétna) a Tchan-Jo-Su (Jarem nedotčena). […] Nevíme však žádné informace o tom, jaké vazby by mohl na Kühnela mít Bohuslav Martinů. Kühnel dle dostupných údajů nevydal žádnou sbírku jakýchkoli překladů poezie, z níž by mohl Martinů čerpat a vyloučíme-li možnost, že Kühnel svoje překlady zveřejňoval jako jednotlivé příspěvky v časopisech, zůstává jako nejpravděpodobnější varianta, že se Bohuslav Martinů s Kühnelem znal a o překlady vybraných básní jej požádal. K této hypotéze by mohl přispět fakt, že Kühnel byl bratrem skladatelky Julie Reisserové, rozené Kühnelové, která patřila do okruhu skladatelů scházejících se v rámci Hudebního klubu. Případná korespondence mezi Bohuslavem Martinů a alespoň jedním ze sourozenců nebyla nalezena.
Písně jsou ve volné formě, jako stmelovací prvek většinou fungují melodické motivy. […] Kouzelné noci jsou první písně, ve kterých Martinů předepsal zpěvačce rozsahově náročnější part, sahající do b2.
Druhá píseň cyklu, Jarem nedotčená, byla v roce 1932 upravena pro alt a klavír a pod názvem Květ broskví "Fleur du pêcher" včleněna do cyklu Dvě písně, H 213bis, společně s písní Chorý podzim.
Michaela Vostřelová. Stylový vývoj písní Bohuslava Martinů v prvních dekádách XX. století. Diplomová práce, 2014, s. 50, 74–78 [zkrátila a upravila Jana Burdová].