Základní informace
Titul CZStín [auth.]
Podtitul CZbalet o jednom dějství
Titul ENThe Shadow
Podtitul ENballet in one act
Titul DEDer Schatten
Podtitul DEBallett in einem Aufzug
Titul FR
Podtitul FR
KategorieJevištní díla a filmová hudba
PodkategorieBalety
Halbreichovo číslo a přípona102
Části (věty)
Durata50'-60'
Nástrojové obsazení2222-2000-Ptti-Arpa-Cel-Pf-Archi
Sólový hlasS (za scénou/behind the scene)
Obsazení vokálních rolí
Dedikant
Diplomatický přepis věnování
Poznámka k věnování
Původ
Místo kompozicePolička
Rok dokončení1916
Započetí kompozice1916
Dokončení kompozice12/1916
Poslední úprava
Premiéra
Interpret
Datum premiéry
Místo premiéry
Ansámbl
Uložení autografu
InstituceCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Místo uloženíPolička
Současný vlastníkCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Poznámka k rukopisuV Centru Bohuslava Martinů v Poličce je uložena též skica.
Vydání
Místo vydání
Vydavatel
Rok vydání
CopyrightSchott Music Panton, Praha
Poznámka
PoznámkaAutorem libreta Alois Kohout.
Informace

Stín

Další scénickou práci — s modrým, černě vystínovaným titulem Stín v originálu partitury — nazval Martinů prostě „Ballet“. Datuje jej „V Po­ličce 1916“ a ku konci partitury zaznamenává její dokončení: „Vánoce 1916“.

Vystupuje v něm kromě tří Černých postav v pozadí pouze jediná osoba a její stín, děvče hrající si s míčem a se švihadlem, zcela tak, jak tančila Olga Vladimirovna Gzovská v Národním divadle v Praze v letech 1912 a 1914 před okouzlenou mládeží. Libreto Stínu vepsal skladatel na předsádku partitury.

V kontextu impresionistické scénické tvorby Martinů (a také jeho melodramů, cyklu písní Nipponari a Nokturna I. ze skladeb symfonických) je Stín dílo překvapující: po impresionismu není v něm ani památky. Vztah děje a hudby (ve srovnání s Nocí, v níž skladatel drží stejně dlouhé, asi hodinové dějství v jednom slohu) je ve Stínu uvolněn řadou uzavře­ných čísel, některých českého lidového ražení. Může to být ústupek potře­bám umění Olgy Gzovské, tančící ke směsi různých hudebních skladeb, ale může to být také jeden z případů návratů neokázalých, prostých žánrů, ve vývoji Martinů typických. Také partitura Stínu je opatřena hojnými a zajímavými poznámkami choreografickými. Nepočítá však s fy­zickými silami sólové tanečnice, která je neustále na scéně a doslova by se utančila k smrti, když má napodobit tance svého stínu, i kdyby to libreto nepředpisovalo. Dočteme se o tom v posudku Stínu, jak jej ve funkci dramaturga opery Národního divadla napsal 2. prosince 1919 Otakar Ostrčil.

Tento posudek doplňujeme obsazením malého orchestru, s nímž — na rozdíl velkého orchestru Noci — pracuje skladatel ve Stínu: dřevěné dechové nástroje po dvou, dva lesní rohy, harfa, klavír, celesta, piatti, smyčce; sopránový hlas za scénou.

O provedení Stínu jednal Martinů osobně se šéfem opery Karlem Kovařovicem, kterého znal ze zájezdu orchestru Národního divadla do Paříže a do Londýna v květnu 1919, jehož se jako přizvaný houslista zúčastnil. Z Poličky poslal 16. srpna téhož roku Kovařovicovi písemnou žádost, zajímavou mimo jiná fakta také sdělením o chystaném dlouhém pobytu v Paříži.

Z dopisu není zřejmé, který balet, jehož provedení se dožaduje, má Martinů na mysli. Z recenze Ostrčilovy víme, že v Národním divadle byla také partitura Noci a že byla zamítnuta téměř současně se Stínem, o němž existuje ještě tento dopis dramaturga opery Národního divadla, adresovaný 27. ledna 1920 Bohuslavu Martinů do Poličky.

„Velectěný pane, Váš balet Stín, který jste zaslal Národnímu divadlu, se nám bohužel k provozování nehodí, i vracíme Vám s díky partituru jeho. S veškerou úctou O. Ostrčil, dramaturg opery Národního divadla.“

 

Miloš Šafránek

 

Prameny

« předchozí
ID 314 (záznam 1 / 0)
další »